Jací jsou Vietnamci

Pokud bychom měli nějak stručně definovat vietnamskou povahu, pak snad jako směs konfuciánské morálky s jižanskou mentalitou. Konfuciánské hodnoty se během tisíciletí přirozeně prosadily nejen na úrovni státní správy, ale i do každodenních mezilidských vztahů. Od počátku druhého tisíciletí sami Vietové zavedli úřednický systém založený na pravidelných zkouškách, jak ho od dynastie Chan provozovali Číňané. Stát se státním úředníkem znamenalo odměnu za velkou studijní dřinu – pro dotyčného šlo o lukrativní celoživotní post. Státem schválený vzdělanec disponoval i určitou mocí. Za těchto okolností představovalo vzdělání vždy důležitou hodnotu, a to nejen samo o sobě, ale též jako nejjistější cesta k zajištění stability celé rodiny.
Konfuciánským úřednickým zkouškám již dávno odzvonilo, ale i dnešní Vietnamci považují investici do vzdělání za naprosto klíčovou. Své děti nutí k studijní píli a neváhají jim platit kurzy navíc nebo prestižní školy – často i za cenu, že se rodiče kvůli tomu vzdají své vlastní kariéry. Není žádným překvapením, že právě vietnamští žáci a studenti dosahují i v českých školách nadstandardních výsledků a jejich zastoupení na univerzitách je poměrově mimořádně vysoké.
Méně šťastně se tradice konfuciánské vzdělanosti odrazila v zažitém „podkuřování“ státním funkcionářům – když už si někdo dovolil úředníka obtěžovat, nepřicházel obvykle s prázdnou. Také úcta k nadřízeným či obecněji k autoritám se projevuje ve Vietnamu mnohem silněji, než jsme zvyklí v Evropě. Platí to nejen o úřednících, Vietnamci vystupují výrazně pokorněji například i vůči učitelům nebo lékařům a nemají ve zvyku zpochybňovat jejich práci…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2019