Jsem Římanka. Adoptovaná, samozřejmě. Věčné město adoptuje snadno a rychle každého, kdo o to stojí, Italy z jiných oblastí i cizince. Florencii znám dost dobře, ale informace o samotných Florenťanech mám tak trochu „z druhé ruky“. Zdrojem jsou zejména příbuzní, kteří tam žijí dlouho, ale nejsou to rodilí Florenťané. A to je prý z hlediska rodilých Florenťanů velký rozdíl. A tak nezbývá, než psát o Florenťanech jak je vidíme my, obyvatelé chaotické, nefungující, ale také přívětivé metropole, my, kteří se cítíme stoprocentně Římany.

Rivalita mezi Římany a Florenťany snad ani neexistuje. Jedni i druzí jsou přesvědčeni o své nadřazenosti. Římané, kteří trpí oním nepříjemným komplexem obyvatel hlavního města, stejně jako Pařížané nebo Pražané, chovají k Florencii jisté blahosklonné sympatie, protože Florencie byla pár let také hlavním městem Itálie. Itálie se postupně sjednocovala a v roce 1865 se parlament i král přestěhovali z Turína do Florencie. Pod podmínkou, kladenou Francií, že sjednocovací proces nebude dál pokračovat a že se nikdy nestane hlavním městem Řím. Florencii to přineslo urbanistickou revoluci, ale také pořádný dluh. Přes všechny sliby se ale v roce 1870 hlavní italské instituce i král přestěhovali do Věčného města.

Římany a Florenťany spojuje také další pouto, a to jazyk. Sjednocování Itálie byl dost dlouhý proces. Po staletí si různé státy a státečky na Apeninském poloostrově žily každý po svém a formovaly rozdílnou mentalitu i jazyk. Z hlediska jazyka sjednocovací proces vyvrcholil vlastně až s velkolepým nástupem televize. Ta likviduje postupně italské dialekty. A právě jazyk, kterým se mluvilo v toskánské Florencii, se stal základem moderní spisovné italštiny. „Jazyk toskánský v ústech Římanů,“ to byla a je ideální italština. Florencie se postarala o geniální spisovatele a básníky, jako byli Dante Alighieri nebo Niccolò Machiavelli, ale toskánská výslovnost je pro většinu Italů hodně nepříjemná. Žádný jiný Ital než Toskánec není schopný vyslovovat h. Naopak Toskánci jím nahrazují často k, zejména na začátku slova. Ze slova casa (čti kasa – dům, domov) se v ústech Toskánců stává hasa…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Florencie