Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828–1909), někdejší majitel rozsáhlých statků v severních Čechách, na Hradecku, v Dolním Rakousku a Uhrách, patří k nejvýznamnějším představitelům nejen šlechtického rodu Harrachů, ale také naší aristokracie druhé poloviny 19. století. Zasloužil se o rozvoj našeho politického, hospodářského i kulturního života.
Hrabě Jan se narodil ve Vídni jako syn vzdělaného, vlastenecky orientovaného Františka Arnošta hraběte Harracha a jeho manželky Anny Marie Terezie, rozené princezny z Lobkowicz. Jistě i to se stalo příčinou, proč záhy začal zvýšenou měrou pociťovat své hluboké české kořeny. Rozhodující vliv tu však měl vlastenecký trojlístek jeho vychovatelů: Jan Erazim Vocel, básník, později profesor archeologie, dějin umění a dějin české literatury na Karlově univerzitě, Vendelín Grünwald, posléze českobudějovický advokát, a nakonec Antonín Jaroslav Vrťátko, budoucí knihovník Národního muzea.
Janův vztah k nejvyšším českým horám tvoří výraznou a neobyčejně cennou kapitolu jeho košatého života. Krkonoše skutečně miloval a stopy jeho ušlechtilého vztahu najdeme na mnoha místech zejména v jejich západní části, tedy na území bývalého Harrachova jilemnického panství.
Již v roce 1860 zavedl na svém krkonošském velkostatku české úřadování. Značnou pozornost přirozeně věnoval podnikání. Dal rekonstruovat a rozšířit své pivovary, zejména jilemnický, jehož pivo se zařadilo mezi nejlepší výrobky své doby. Rovněž sklárna v Novém Světě – Harrachově prošla jedním z nejslavnějších období a sklo z Harrachovy éry je mezi odborníky dodnes mimořádně oceňováno. O tom, že Jan byl také zde aktivním činitelem, svědčí dodnes jeho podpisy na některých návrzích a vzornících. Svým výrobkům zajišťoval i potřebnou propagaci a odbyt. Pro bezpočet výstav doma i v zahraničí připravoval působivé kolekce krkonošských výrobků (kromě skla i textilních, dřevařských atd.) a dostalo se mu řady vynikajících ocenění.
Lesní hospodářství dosáhlo v jeho éře jednoho ze svých vrcholů a v určitých směrech může být inspirativní dodnes. Např. v roce 1879 se v Jilemnici za předsednictví knížete Karla Schwarzenberga a pod patronací hraběte Harracha uskutečnil sjezd Lesnické jednoty, kterého se zúčastnilo na 650 členů (z toho asi 300 představitelů české šlechty) a mnoho dalších hostů. Při jilemnickém zámku musela být pro tento účel postavena zvláštní kuchyň a jako jídelna posloužil neobyčejně prostorný a krásně klenutý sál jilemnického pivovaru. Pro účastníky sjezdu byla v horách připravena rozsáhlá a zajímavá exkurzní trasa. Účastníci byli z Jilemnice převáženi v 62 kočárech a 60 vozech a majitel panství pro ně nechal náklad…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Krkonoše