Snad žádná památka moderní historie není opředena tajemstvími tak, jako proslulá Jantarová komnata. Unikátní výzdoba slavnostního sálu z carského paláce v Puškinu zmizela během druhé světové války z povrchu zemského. Je vůbec pravděpodobné, že se původní obložení stěn ještě někdy objeví? Otázka, na kterou asi v současnosti nedokáže nikdo odpovědět.
Ať už stopy jantarového pokladu mizí kdekoliv, jasné je jedno. Nevelká místnost přitahuje po rekonstrukci, která trvala několik desetiletí, opět pozornost návštěvníků z celého světa. Slavnostní odhalení obnoveného „osmého divu světa“ proběhlo za účasti ruského prezidenta Vladimira Putina v roce 2003 u příležitosti oslav 300. výročí založení Petrohradu.
Vraťme se ale na začátek. Úplně první jantarová komnata se v Kateřinském paláci v Carském sele objevila v polovině 18. století. Na pokyn carevny Alžběty Petrovny ji vytvořil proslulý architekt Rastrelli. K výzdobě použil jantarové panely, které do té doby zdobily stěny Audienčního kabinetu ve starém Zimním paláci. Komplet původně získal v roce 1717 car Petr Veliký darem od pruského krále Bedřicha Viléma I. jako důkaz jejich spojenectví. Jantarovou komnatu měl v paláci na starosti speciální dozorce, který byl pověřen i její údržbou.
Jantarová komnata prošla za dobu své existence několika generálními opravami. Jedna z nich byla naplánována na rok 1941. Odborníci tehdy rozhodli, že by bylo příliš riskantní křehkou výzdobu sundávat ze stěn a odvážet do vnitrozemí, zakonzervování památky proto proběhlo na místě. Restaurátoři polepili panely papírem, poté gázou a nakonec vatou.
Společně s prvními německými jednotkami vstoupila však do města také speciální skupina, která komnatu ukrytou za pytli s pískem rozebrala a odvezla do muzea v Königsbergu (dnešním Kaliningradu). Tam byla Jantarová komnata opět vystavena, ale při ústupu hitlerovských vojsk byly panely naskládány do krabic a odvezeny neznámo kam.
Po několik desetiletí trvajícím neúspěšném pátrání po zmizelém unikátu se sovětští vládní činitelé v roce 1979 rozhodli Jantarovou komnatu vytvořit znovu. Úkol, který na odborníky čekal, neměl v historii restaurátorských prací obdoby. Obnova si vyžádala celkové náklady více než 11 milionů dolarů. Během prvních 20 let se náklady na rekonstrukci hradily ze sovětského, resp. ruského státního rozpočtu, odkud bylo na akci uvolněno celkem něco přes sedm a tři čtvrtě milionu dolarů. Vzhledem k složité ekonomické situaci Ruska zejména v 90. letech ovšem prostředky docházely a práce na obnově Jantarové komnaty se stále zpomalovaly. V roce 1999 však projekt získal významného exkluzivního sponzora. Německý průmyslový gigant Ruhrgas využil této příležitosti k posílení svých tradičně dobrých vztahů s Ruskem, odkud již od roku 1973 odebírá zemní plyn, a podepsal s ruským ministerstvem kultury a státním muzeem Carskoje selo trojstrannou dohodu, v jejímž rámci se zavázal poskytnout na dokončení rekonstrukce Jantarové komnaty až 3,5 milionu dolarů. Obnova tohoto skvostu tak v sobě rázem spojovala dvě výročí – nejen 300 let od založení Petrohradu, ale též 75 let trvání Ruhrgasu, které firma slavila v roce 2001.