Jelení Hora
Mnoho lidí o Jelení Hoře (Jelenia Góra) tvrdí, že je bránou do polských Krkonoš. Tato informace ale není úplná, protože hlavní silniční tah vedoucí odsud směrem do Harrachova je vlastně hranicí mezi Krkonošemi a Jizerskými horami (Góry Izerskie). Brána je to tedy dvojitá, což ale vůbec nemění nic na tom, že město rozhodně stojí za pozornost českého turisty. Nabízí totiž nejen zachovalé historické centrum s turistickými trasami připravenými také v češtině, ale zároveň tam začíná také polské „údolí Loiry“ neboli Údolí zámků a zahrad.
Hradiště při soutoku řek Bóbr a Kamienna založil podle legendy polský piastovský panovník Boleslav Křivoústý. Podle jedné z verzí pověsti o vzniku města tudy Boleslav v roce 1108 projížděl a při lovu zastřelil jelena. Od roku 1392 pak spadal tehdejší Hiršberk pod nadvládu českých panovníků, i když českého lva zde dnes ve znaku – na rozdíl od Zhořelce, Vratislavi nebo Kladska – nenajdeme. Připomeňme si ještě, že část rakouského Slezska vybojovali Prusové během válek v 18. stol., takže rakouskou němčinu vyměnila ve městě ta pruská. Poslední jazyková výměna proběhla v roce 1945, ale to je jiný příběh. V něm je snad důležité jen to, že Jelení Hora nebyla, na rozdíl od mnoha jiných slezských měst, během jarních bojů v onom roce zničena.
Výstavní skříní města je Radniční náměstí (Plac Ratuszowy), které obklopují domy s fasádami především ze 17. a 18. stol. a s typickými podloubími dokládajícími někdejší obchodní význam náměstí. Obchodovalo se tu především s textilem, hlavním místním produktem. Obchodní minulost náměstí potvrzuje i kašna se sochou krále moří Neptuna z roku 1727. Odkud se vzal Neptun v království Ducha hor, jak Poláci nazývají našeho Krakonoše? Odpověď je jednoduchá – socha připomíná dobré obchodní vztahy místních kupců se zámořskými zeměmi.
Po 2. sv. válce sice zmizely z historických fasád ty nejzajímavější ornamenty, i přesto však patří zástavba na náměstí a v jeho okolí k nejzachovalejším ve Slezsku. V centru náměstí stojí klasicistní radnice z poloviny 18. stol. s gotickými a renesančními fragmenty. Počátkem 20. stol. byl kvůli rozšíření radnice vykoupen sousední blok (tzv. Sedm domů), který s ní ale nemohl být přímo propojený kvůli tehdejší tramvajové trati. Vyřešilo se to krytou chodbou nad tratí ve výši prvního patra. Ta spojuje obě části radnice dodnes, zato po kolejích již zde není ani památka. V období socialismu se v mnoha polských městech rušila tramvajová doprava ve prospěch autobusové, což byl i případ Jelení Hory. V letech 1897–1969 tvořily tramvaje nedílnou součást městské hromadné dopravy, dnes po nich zbylo jen několik vzpomínek, které si mohou bystří milovníci průmyslové revoluce užít. Kromě rozet na okolních domech, jež sloužily jako úchyty trakce, jsou to celkem tři historické vozy – jeden na náměstí, druhý v ulici Wolności a třetí v sousední obci Podgórzyn na křižovatce ulic Żołnierska a Mieszczańska.
Jelení Horu ve středověku obklopoval prstenec hradeb, jejichž části se i s několika baštami a věžemi zachovaly. Grodzká bašta dnes skrývá umělecký ateliér, kde se konají workshopy tavení skla, vitráží, kresby a malířství. Věž Hradební brány slouží jako vyhlídka. Název brány odkazuje na někdejší hrad na nedalekém zalesněném vrchu Boleslava Křivoústého. Od roku 1911 tam stojí rozhledna Grzybek (Houba) s perfektním výhledem jak na Krkonoše, tak samozřejmě i na město. Asi nejzajímavější je historie Wojanowské bašty spojené se stejnojmennou bránou. Na konci 19. stol. byla brána rozebrána a přenesena do areálu tehdejších kasáren, aby byla v roce 1998 opět vrácena po celkové rekonstrukci na své původní místo. Bašta je navíc přímo spojena s barokním kostelíkem sv. Anny.
Nedaleko od Wojanowské bašty stojí bazilika zasvěcená patronům Jelení Hory, sv. Erasmovi a sv. Pankráci. Gotický interiér skrývá více než 20 epitafů a náhrobních desek z 16. a 17. stol. a také sochu českého světce Johánka z Pomuku, který je tady ve Slezsku opravdu „jako doma“. Zajímavý je i další místní svatostánek, kostel Povýšení sv. Kříže. Vznikl totiž jako jeden z šesti tzv. kostelů milosti (Kościół Łaski), které rakouský panovník povolil po třicetileté válce vystavět jako projev své vstřícnosti vůči slezským evangelíkům. Vzorem pro stavbu, která je schopna pojmout až 4000 věřících, se stal kostel sv. Kateřiny ve Stockholmu. Impozantní, bohatě zdobený barokní interiér upoutá dvěma patry empor, proslulé jsou také zdejší varhany, jedny z nejlepších a největších v Dolním Slezsku, s 4571 originálními a dodnes fungujícími píšťalami. Kolem kostela býval hřbitov, z kterého se dochoval neobvykle bohatý soubor náhrobních kaplí zámožných měšťanů z 18. stol.
Slezské Teplice
Využívání horkých minerálních pramenů v dnešní lázeňské čtvrti Jelení Hory (polsky Cieplice Śląskie-Zdrój) bylo zaznamenáno již ve 13. stol. Jejich slavná historie se začala psát na přelomu 18. a 19. stol., kdy začaly lázně využívat k ozdravným pobytům nejrůznější známé a vlivné osobnosti. K mnoha slavným hostům v té době patřili třeba Johann Wolfgang Goethe, pruský král Bedřich Vilém III. nebo budoucí americký prezident John Quincy Adams. Od roku 1897 byla tehdy ještě samostatná obec spojena s Jelení Horou tramvají.
Línou lázeňskou atmosféru zde nabízejí Lázeňský a Norský park s Lázeňským divadlem a zajímavou dřevěnou architekturou po vzoru norských staveb. Na nedaleké pěší zóně si pak znavený turista může u šálku kávy dlouze prohlížet překrásnou klasicistní fasádu paláce Schaffgotschů, rodu, který zde po staletí vládnul celému okolí. Kolem něj se lázeňští hosté mísí se studenty, protože v paláci sídlí od roku 1975 pobočka Vratislavského vysokého učení technického.
Odpočiňme si ale na chvilku od historie a podívejme se do současnosti. Letopočtem, který do značné míry změnil běh dějin Teplic, se stal rok 2014, kdy byl na okraji Lázeňského parku otevřen největší komplex vnitřních i venkovních rekreačních a sportovních termálních bazénů v regionu. Zdejší voda vyvěrá z nejhlubšího vrtu v Polsku z hloubky 2002 m o teplotě 87 °C, čímž úspěšně konkuruje několika dalším termálům ve Slezsku, především ve městech Polanica-Zdrój nebo Lądek-Zdrój.
Do muzea i na hrad
Začalo pršet a horkou koupel máte už za sebou? Pak je ta nejlepší chvilka na návštěvu muzeí, kterých je v Jelení Hoře a jeho okolí požehnaně. Tím nejdůležitějším je pravděpodobně Krkonošské muzeum, které představuje Krkonoše trochu jinak, než jsme zvyklí u nás. Kromě bohaté sbírky vztahující se k historii a kultuře Krkonoš a Dolního Slezska (včetně modelu krkonošské chaty z 19. stol.) se totiž s 8000 exponáty pyšní největší expozicí uměleckého a užitného skla v Polsku.
Pokud se budete po městě a okolí pohybovat autem nebo městským autobusem, nenechte si ujít čtvrť Jagniątków, původně založenou v 17. stol. českými náboženskými exulanty. Nejdříve se zabývali tkalcovstvím, později také sklářstvím. Vzhledem k blízkosti hor patřila obec mezi oblíbená pruská letoviska, kde v červenci 1907 dokonce pobýval autor legendárních příběhů z Divokého západu Karel May. Jagniątków je ale spojen především s jiným jménem, jehož slávu odválo po 2. sv. válce hlavně to, že šlo o Němce. Od roku 1907 až do své smrti v roce 1946 zde totiž žil a tvořil dramatik a držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1912 Gerhart Hauptmann, jehož obrovskou secesně-neorenesanční vilu lze dnes navštívit.
Už víme, že Jelení Hora nabízí pěkné centrum, vyhlídky, hradby, historické kostely, lázně a muzea. V tomto výčtu už snad chybí jen… starobylý hrad! Z kopce nad čtvrtí Sobieszów střeží Jelení Horu zřícenina hradu Chojnik. Přístup k hradu brání strmá stěna Pekelného údolí, ke které se váže legenda. Krásná Kunhuta se kdysi rozhodla, že se provdá za muže, který dokáže na koni třikrát objet hradby. Všichni nápadníci se při pokusech o získání jejího srdce a majetku zřítili do hluboké rokle, až na jednoho. Ten jediný ale nakonec dívku odmítl a ona si v zoufalství skokem do propasti sama vzala život. Svého oře tedy raději zanechte na parkovišti a vydejte se do strmého kopce pěšky. Odměnou vám bude hradní věž s fantastickým rozhledem na krkonošské vrcholy.