I když o jezera a řeky ve Švédsku věru není nouze, Stockholm vám učaruje svou úžasnou symbiózou architektury a vody, která mu dala přídomek „Benátky severu“. I když jeho stavby ty benátské nepřipomínají, atmosféra je přesto trochu podobná. Je tu neseversky živo a pouliční kavárny kypí životem.
Město ležící na 14 ostrovech propojuje 53 mostů. Dále v moři pak vystupuje na 24 tisíc menších ostrůvků, tzv. šérů neboli skalisek (skårgården). V geologické minulosti jich bylo dokonce ještě víc, teprve výzdvih mnohé z nich přitlačil k pevnině. Naopak nové miniostrůvky vznikly uprostřed řeky Riddy, když prolomila hradbu severojižní štěrkové morény, pozůstatku posledního zalednění. Ostrůvky jsou právě zbytky této morény.
Ridda vytéká z jezera Mälaren, jež se táhne 120 km na západ od města. Jeho sladké vody dělí od těch mořských, baltských, propust Slussen, táhnoucí se středem města a umožňující lodím proplouvat z jezera do moře. Z jezera se přivádí pitná voda a čistota vody také umožňuje přímo ve městě lovit lososy i koupat se.
Místo prvně zmiňuje islandský básník a tvůrce severských ság Snorre Sturlasson počátkem 13. století. Popisuje kůlovou bariéru přes úžinu Norrström, kterou nazývá Stocksundet. Při archeologických vykopávkách koncem 70. let byly skutečně nalezeny vodní kůly z 11. století. Snorre se zmiňuje také o pevnostní věži z 12. století, která stála v místech dnešního královského paláce. Z Erikovy kroniky se zase dovídáme, že kolem roku 1250 se regent Birger Jarl rozhodl postavit zde pevnost na ochranu proti pirátům. Od 13. do 17. století řídila námořní obchod hansa. Blízké jezero kolem sebe soustřeďovalo zemědělství a výrobu železa. V půli 15. století už měl Stockholm pět až šest tisíc obyvatel.
Roku 1520, tedy plných sto let před Prahou, zažil popravu svých šlechticů na staroměstském náměstí Stortorget; oproti našim 27 pánům jich zde zahynulo 82. Také tady byl katanem cizák – dánský král Kristián II. stojící v čele kalmarské unie si vyrovnal účty se svými oponenty. Tři roky po události známé jako „krvavá koupel“ se města zmocnil šlechtic Gustav Eriksson Vasa, který uprchl ze zajetí dánského krále, Dány vyhnal a 6. 6.1523 se nechal korunovat švédským králem. Tentokrát proti výsostnému aktu obyvatelstvo nic nemělo, naopak ho s jásotem uvítalo a 6. červen se stal národním svátkem.
Město zažívalo renesanci hned ve dvojím smyslu: bohatlo, rozšiřovalo se a královský dvůr stále víc ovlivňoval jeho vzhled ve stylu nového stavebního slohu. Vasa vybudoval mj. královský zámek Kungliga slottet, který vévodí staroměstskému nábřeží, a také šlechta si stavěla nádherné paláce.
Roku 1600 už měl Stockholm 10 tisíc obyvatel a v roce 1634 se stal hlavním městem Švédska. Do té doby zdejší králové žádné stálé sídlo neměli. Město tehdy zabíralo pouze ostrov Stadsholmen, ale postupně se rozšiřovalo. Jeho rozkvět přerušila roku 1713 morová epidemie. Ze stagnace město vyvedl až Gustav III. Dbal o hospodářství i kulturu: dal postavit zámek a operu, na podporu jazyka a literatury založil Švédskou akademii.
V 19. století přešlo hospodářské prvenství na Norrköping, kde bylo nejvíc manufaktur, a Göteborg jako hlavní vývozní přístav. Ve druhé polovině století ale získal Stockholm svůj hospodářský primát zpátky jako středisko průmyslu, obchodu a dopravy. Vznikaly tu i vědecké instituty a roku 1877 technická vysoká škola, ale na svou univerzitu čekal Stockholm ještě téměř sto let.
Roku 1930 se konala národní výstava architektury, designu a řemesel, která byla výrazem nových funkcionalistických vizí a předznamenáním dalšího vývoje. Už v padesátých letech mělo málo lidnaté Švédsko hned dva silné automobilové koncerny. Zato v otázkách asanace čtvrti Norrmalm si v sedmdesátých letech počínalo vedení města dost barbarsky: přes protesty nechalo zbořit 400 budov ve čtvrti Klara. Dvě stě let staré funkční domy nahradily osmnáctipatrové věžáky. Sami Stockholmané sarkasticky říkají: „Nás nikdo za války nebombardoval, tak si to tu musíme zničit jinak.“
Dnes má Stockholm něco přes 780 tisíc obyvatel, 9 % tvoří cizinci. S předměstími dosahuje téměř dvou milionů, což je nejvíce v celé Skandinávii. Podzemní dráha byla zčásti vybudována už roku 1936, ale první trať novodobého metra (tunnelbana) byla otevřena roku 1950. Podél dalších tratí pak vznikala předměstí pod zkratkou ABC – Arbete (práce), Bostad (bydliště), Centrum. Dnes je obývají ze 40 % cizí přistěhovalci, což vede ke stejným problémům jako jinde v západní Evropě.
Vzdor poklidnému rázu města, které kdysi proslulo minimální kriminalitou, se do novodobých dějin zapsaly dva atentáty: v roce 1986 byl na ulici cestou z kina zastřelen ministerský předseda Olof Palme a roku 2003 ubodal psychopat v obchodním domě NK ministryni zahraničí Annu Lindhovou. Doby, kdy se polit…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švédsko