Na slavnou zlatokopeckou minulost Zlaté Hory na Jesenicku dnes jen vzpomínají, i když poslední vozík s horninou obsahující vzácný kov vyjel ze šachty teprve nedávno, v roce 1993. Skončila tak poslední etapa v historii těžby zlata na severu Jeseníků. V porovnání se stovkami let v dávné minulosti bylo ale toto novodobé dobývání jen krátkou epizodou.

Horníci s moderní důlní technikou se zakousli do nevytěžených svahů hory Příčná v roce 1965. Těžili ale polymetalické rudy s obsahem mědi, zinku, olova a stříbra. Na zlato narazili až při průzkumu v roce 1989 a do uzavření dolu stihli vytěžit 1500 kg kovu. Jejich předchůdci během několika staletí vydobyli asi dvě tuny zlata. Odborníci odhadují, že přinejmenším stejné množství, ale možná až trojnásobek, v zemi zůstalo.

První záznamy o kutání zlata na Zlatohorsku pocházejí ze 13. století. Dokladem o činnosti středověkých horníků jsou pozůstatky po jamách a šachticích v okolních lesích, kde dodnes objevíte kruhové sníženiny, pravděpodobně ústí šachtic, u nichž často bývá obval z vytěžené hlušiny. Zlatokopové tehdy zřejmě přecházeli od primitivního povrchového kutání k hlubinnému dolování. Již ve 14. století byly doly hluboké přes 60 m. Jedním z význačných hornických děl na západním svahu Příčné hory byla stará Hackelberská štola, která byla zaražena kolem roku 1377. Ručně ražená křivolaká štola dosahuje délky přes 800 m.

Zlatohorský „Klondike“ střídal období prosperity s dobami útlumu. Koncem 15. století stará rýžoviště pod severními svahy Příčné hory, kde bylo rozlehlé údolí zaplněno až 100 m mocnou vrstvou sedimentů, znovu ožila. Havíři těžili toto sekundárně uložené zlato převážně mělkými jámami.

Středověký způsob těžby zlata představuje hornický skanzen se zlatorudnými mlýny v údolí Ztracených štol, který najdete na cestě mezi městečkem Zlaté Hory a obcí Ondřejo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky