Prohlídková trasa dlouhá pouhých 230 metrů, prakticky žádná krápníková výzdoba, mohlo by se tedy zdát, že jeskyně Na Špičáku nemá moc co předvést. Tak tomu ale není. Její návštěvníci bývají vesměs příjemně překvapeni a mnozí z nich právě tady zjistí, že krása jeskynních prostor nemusí nutně spočívat jen v bohatství sintrových útvarů.
Vcelku nenápadný zalesněný hřbet Velkého Špičáku, jenž se severovýchodně od města Jeseníku zdvihá do bezmála pětisetmetrové nadmořské výšky, je v očích geologů naopak lokalitou nápadně se odlišující od svého okolí. Čím? Jednak horninovým složením – jde o masiv mramorů vystupující z nánosů čtvrtohorních písků, ale hlavně svým vznikem a vývojem. Prapůvod tohoto útvaru je třeba hledat hodně hluboko v minulosti, dokonce až na dně devonského moře, kde se zhruba před 380 až 350 miliony let usazovaly organogenní vápence. Jejich vrstvy byly později během několika fází variského vrásnění vystaveny vysokým tlakům a teplotám, přitom byly rozlamovány i přesouvány a zároveň procházely přeměnou v krystalické vápence alias mramory. V Jeseníkách, Rychlebských horách i v Králickém Sněžníku se tyto horniny dochovaly v nevelkých a nespojitých polohách, ale jelikož se v nich vyvinuly krasové tvary, bývají označovány souhrnným pojmem Jesenický kras.
V rámci všech lokalit Jesenického krasu je masiv Velkého Špičáku jakýmsi doyenem a současně i posledním mohykánem. Vědci jej totiž považují za osamocený pozůstatek tzv. tropického kuželového krasu, jenž zde vznikal v teplém klimatu někdy koncem starších třetihor. Takový typ krajiny, který často nabývá až fantaskního vzezření a který dnes známe například z Kuby nebo jižní Číny, se obecně vyvíjí na krasových horninách hlubokým, ale nestejnoměrným chemickým zvětráváním. Po následném odnosu zvětralin jsou pro něj charakteristické obnažené, z roviny příkře vystupující skalní kupy a homole neboli mogoty – tak se jim říká v kubánských krasových oblastech, odkud název převzala odborná terminologie. Je však nutné rozlišo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky