Vcelku nenápadný zalesněný hřbet Velkého Špičáku, jenž se severovýchodně od města Jeseníku zdvihá do bezmála pětisetmetrové nadmořské výšky, je v očích geologů naopak lokalitou nápadně se odlišující od svého okolí. Čím? Jednak horninovým složením – jde o masiv mramorů vystupující z nánosů čtvrtohorních písků, ale hlavně svým vznikem a vývojem. Prapůvod tohoto útvaru je třeba hledat hodně hluboko v minulosti, dokonce až na dně devonského moře, kde se zhruba před 380 až 350 miliony let usazovaly organogenní vápence. Jejich vrstvy byly později během několika fází variského vrásnění vystaveny vysokým tlakům a teplotám, přitom byly rozlamovány i přesouvány a zároveň procházely přeměnou v krystalické vápence alias mramory. V Jeseníkách, Rychlebských horách i v Králickém Sněžníku se tyto horniny dochovaly v nevelkých a nespojitých polohách, ale jelikož se v nich vyvinuly krasové tvary, bývají označovány souhrnným pojmem Jesenický kras…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2008