Na hráze rybníků se starými duby a mladými olšinami. Na všechny pěšiny, cesty a stezky tohoto starobylého kraje. Na všechny jeho rybníky s břehy zarostlými rákosinami, s hladinami slunnými i zastíněnými, se splývavými bílými kvítky lakušníku sdruženými v ostrůvky sněhových vloček. K utajeným rybníčkům s lekníny, které se podobají baletkám z Labutího jezera. Do jeho hlubokých lesů, do tajemných smrčin, které jsou při zemi zamřížované suchými pichlavými větvemi, půda je v nich zasypaná rzí starého jehličí, vládne tam mrtvý klid jako v kobce a člověk odtud prchá s rozedranou halenou. Vrací se na teplé stráně osázené obrovskými žulovými balvany a sloupy jalovců, na vlhké louky, ke čvachtavým bažinám a rašeliništím s rezavými tůňkami, kde to tak zvláštně voní zemí a vodou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2007

Hledáte ubytování ve východních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Jaroslava Janoušová