Jónské moře
Jónské pobřeží Basilicaty a Kalábrie nabízí křišťálově čisté modré moře, písčité či oblázkové pláže lemované piniemi a eukalypty, ale také četné připomínky starověkého Velkého Řecka a byzantské kultury, stejně jako historická centra malebných městeček přesunutá kvůli většímu bezpečí před pirátskými nájezdy na vrcholky nedalekých kopců.
K nejvýznamnějším městům Velkého Řecka patřilo Metapontion, dnešní Metaponto, součást hezkého města Bernalda vysoko na kopci asi 13 km ve vnitrozemí. Podle jedné legendy založil Metapontion stavitel trojského koně Epeios. Na konci 6. stol. př. n. l. se tu usadil slavný filozof a matematik Pýthagorás, když musel uprchnout před svými odpůrci z jižněji ležícího Krotónu. Učil zde až do své smrti kolem roku 495 př. n. l. a jeho škola tu působila ještě dvě další století. Někdejší nádheru a význam Metapontia dodnes dokládá Národní archeologické muzeum a park. V muzeu jsou vystaveny nálezy (celkem přes dva tisíce) z vykopávek divadla, několika chrámů a dalších staveb, jejichž spíše sporé pozůstatky jsou k vidění v parku vzdáleném od muzea asi 2 km. Nejnápadnější připomínkou dávné slávy řeckého města je 15 dórských sloupů z někdejšího Héřina chrámu, označovaných dnes Tavole Palatine, které stojí vzdušnou čarou ještě o tři kilometry dál.
Další významné antické město Hérakleia založené v roce 433 př. n. l. se rozkládalo v místech dnešního Policora. Zůstaly tu po něm zbytky akropole v archeologickém parku a četné artefakty vystavené v přilehlém Národním archeologickém muzeu Siritidy (antické označení oblasti, která byla pod vlivem města Siris). Právě Siris bude naší poslední „antickou“ zastávkou na jónském pobřeží Basilicaty. V Nova Siri na nás ale čekají nikoli řecké, nýbrž již římské památky – pozdně římské lázně a vila z 2.–3. stol.
V Kalábrii se nejprve zastavíme v jednom z nejmalebnějších středověkých městeček na jónském pobřeží vůbec. Je jím Rocca Imperiale s impozantním hradem na vrcholu kopce, po jehož strmých svazích se táhnou vzhůru uličky se starými domy. Hrad nechal postavit k ochraně zdejšího pobřeží Fridrich II. v letech 1220–1225. Za jeho hradbami, později rozšířenými Anjouovci a Aragonci, nacházelo útočiště obyvatelstvo z širokého okolí neustále sužovaného saracénskými nájezdy. V roce 1664 hrad odolal útoku 4 000 tureckých pirátů, kteří zdevastovali město a zničili i kostel ze 13. stol., z něhož zůstala stát pouze krásná románská zvonice se sdruženými podvojnými okny.
Uprostřed subtropické zeleně nedaleko moře mezi olivovníkovými háji a citrusovými sady se rozkládá Rossano, kdysi jedno z nejvýznamnějších středisek byzantské Kalábrie a sídlo byzantského stratéga (vojenského místodržícího). Už od 6. stol. se zde usazovali četní mnichové, kteří tu zakládali kostely a kláštery. Jednou z typických sakrálních památek v byzantském stylu je oratoř San Marco z 10. stol., vystavěná na půdorysu řeckého kříže, s pěti kopulemi a třemi apsidami. Dnes převážně barokní katedrála Maria Santissima Achiropita uchovává na oltáři uprostřed hlavní lodi vyobrazení Madony Achiropity, fragment fresky v byzantském stylu datované mezi konec 6. a polovinu 8. stol. Podle prastaré legendy nebylo toto vyobrazení zhotoveno lidskou rukou, což říká i přídomek Achiropita. Nepochybně lidskou rukou však byl vytvořen Codex purpureus Rossanensis nazývaný též Rossanská evangelia. Iluminovaný rukopis pravděpodobně z 6. stol. obsahující Matoušovo a téměř celé Markovo evangelium je jedním z nejstarších a nejcennějších na světě. Vznikl zřejmě někde v Levantě a do Rossana ho přinesli baziliánští mniši prchající v 9.–10. stol. před arabskou invazí. Kodex nalezený náhodou v roce 1879 v sakristii katedrály je dnes vystaven v Diecézním muzeu. Dílo má 188 listů pergamenových listů a předpokládá se, že není úplné. Původně zřejmě obsahovalo všechna čtyři evangelia a muselo obsahovat kolem 400 listů.
Jasně světskou zajímavostí je Muzeum lékořice (Museo della liquirizia Giorgio Amarelli) hned vedle továrny patřící rodině Amarelli, kde se již od roku 1731 vyrábí „černé zlato Rossana“ z kořene lékořice lysé.
Díky skalnatým i písčitým zátokám a azurovému moři je oblíbeným turistickým cílem oblast kolem mysu Rizzuto. Chráněná mořská oblast Capo Rizzuto zde byla vyhlášena mj. proto, že sem připlouvají klást vajíčka karety obecné. Symbolem celé této oblasti je impozantní aragonská pevnost na malém ostrůvku hned u pobřeží naproti někdejší rybářské vesnici Le Castella, která se postupně rozrostla v turistické městečko s početnými restauracemi.
Následující záliv Golfo di Squillace se prezentuje hezkým pobřežím s plážemi a chlubí se svou antickou minulostí. Uprostřed pinií a olivovníků, na svazích prvních výběžků pohoří Serre Calabresi, leží město Squillace, jež je nástupcem řeckého Skylletia, resp. římského Scylletia (Scolacia). Dnešní Squillace bylo založeno v byzantské době a vévodí mu ruiny normanského hradu. Za jeho antickými předchůdci musíme blíže k pobřeží, kde se rozkládá archeologický park Museo e Parco archeologico nazionale di Scolacium. Podle jedné legendy založil řecké město Odysseus při své zpáteční…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Basilicata a Kalábrie