Kamenní strážci pobřeží

„Podle středověké křesťanské legendy prchal po této dlouhé louce svatý Kornelius. V zádech římské legie, před ním moře… Když mělo dojít k nejhoršímu a světci hrozilo zajetí, ba smrt, zasáhl Všemohoucí a pohanští vojáci úžasem doslova zkameněli. A tak jich zde dnes stojí, seřazené do řad, tři tisíce…“ – tak nějak nám to vypráví Madame Gasc z místního turistického úřadu. Původ vztyčených kamenů v Carnacu je nicméně o několik tisíc let starší než bretaňské křesťanství. Jde o dílo megalitické kultury, která v Bretani existovala v období zhruba 5000–1500 let př. n. l. a zanechala po sobě celkem asi 5000 menhirů a 1000 dolmenů podél celého atlantského pobřeží. Protože byly kdysi považovány za památníky keltské Armoriky, začaly se v době osvícenství označovat bretaňskými, resp. keltskými jmény – menhir je vztyčený kámen, dolmen kamenný stůl, cromlech označuje skupinu menhirů sestavenou do kruhu.
Lidé, kteří žili v průběhu staletí v jejich blízkosti, ať to byli Keltové, Římané či evangelizovaní Bretonci, přijímali tyto kameny jako odkaz předků a uctívali je podle svých náboženství a rituálů. Některé zdobí záhadné rytiny, jiné kamenné křesťanské kříže. Dnes víme, že tato kamenná díla a uskupení sloužila jako hrobky a kultovní symboly, jednoznačné vysvětlení jejich náboženského významu však stále neznáme…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2020

Shopping Cart