Od pradávných dob je hlavní arterií amerického Jihozápadu. Živená vodou a sněhem ze západních svahů Skalistých hor, převážnou část své cesty protéká vyprahlými a nehostinnými oblastmi. Její kaňony a kaňony jejích přítoků patří mezi nejobdivovanější přírodní výtvory na Zemi. Od nepaměti je také nositelkou života a na jejích březích se zrodilo a prožilo svůj život mnoho generací několika indiánských kultur. Dnes už nevíme, jak jí říkali lovci a sběrači v prehistorických dobách či pueblanští indiáni na přelomu prvního a druhého tisíciletí. Jméno, pod kterým ji najdeme na mapě Severní Ameriky, jí dal františkánský mnich Thomas Garces, který k ní doputoval na své misionářské cestě v roce 1776. Podle zkalené barvy jejího toku ji nazval Rio Colorado. Řeka zbarvená do ruda.
První obyvatelé
Řeka Colorado se zrodila v temných hlubinách prehistorie. Někdy před 75 miliony let horotvorné pohyby vyzdvihly dno původního mělkého moře a zformovaly jihozápadní část amerického kontinentu. Od nově vytvořeného hlavního rozvodí začala odtékat voda v podobě mocného toku směrem na západ. O tom, kdy přesně se dostala do svého koryta, nemají ani dnes odborníci zcela jasno, každopádně však její současná trasa souvisí se zdvihem Coloradské náhorní plošiny – gigantického území o rozloze větší než Polsko. Ta začala významně růst přibližně před 20 miliony let a dosáhla aktuální výšky zhruba před pěti miliony let. Protože zemské tlaky nebyly rovnoměrné, vznikly ve hmotě náhorní plošiny rozsáhlé trhliny a jednou z nich se pak vydala na svoji pouť i dnešní řeka.
Právě tam, kde se tok Colorada zakousl do mnohočetných vrstev pískovců, vápenců a břidlic, vznikl zcela unikátní a uchvacující soubor kaňonů, které patří k turisticky nejpřitažlivějším sceneriím celé planety. Po dlouhá staletí však o jejich existenci nemělo lidstvo ani ponětí. Drsné klima Coloradské náhorní plošiny nebylo příliš přitažlivé ani pro původní obyvatelstvo Severní Ameriky, a tak se první významnější skupiny lovců a sběračů v této oblasti objevily až ve 2. tisíciletí př. n. l. O příslušnících této primitivní kultury víme jen to, co se podařilo vyčíst z několika archeologických nalezišť. Díky analýze figurek zvířat spletených z proutí můžeme poměrně přesně datovat dobu, kdy se v oblasti kolem Colorada vyskytovali, i to, že zmizeli na počátku 1. tisíciletí př. n. l. Dlouhých 1500 let pak zůstala krajina náhorní plošiny v podstatě liduprázdná.
Někdy v 6. stol. začali okraje kaňonů zabydlovat farmáři pueblanských kultur. S nehostinným klimatem se vypořádali po svém. Přes horké léto se zdržovali na římsách kaňonů, kde obdělávali primitivní políčka s kukuřicí, fazolemi a dýněmi, na zimu se uchylovali do hlubin kaňonů, kde v blízkosti řeky využívali dobrodiní subtropického klimatu. Pueblané začali odcházet z nejasných důvodů v průběhu 13. stol. a do uprázdněného prostoru se začali stěhovat indiáni z jazykové skupiny Cerbat, jejichž potomci tu žijí dodnes. O něco později se objevily migrující skupiny Athabasků, které položily základ početnému indiánskému národu dnešních Navahů. Jen o něco málo později spatřil řeku Colorado první běloch.
V roce 1540 dosáhla malá skupina španělských dobyvatelů vedená seržantem Garciou Lopezem de Cardenas jižní hrany říčního kaňonu. Španělé s úžasem hleděli do obrovského prostoru, na jehož dně se klikatila řeka, o jejíž existenci neměli tušení. Šlo o členy výpravy conquistadora Coronada, který hledal legendárních Sedm zlatých měst Ciboly, a tak pro ně přes úchvatnou podívanou představoval kaňon především překážku v dalším pronikání do hlubin kontinentu. Po mnoha útrapách a strádání se nakonec zbytek výpravy vrátil zpět do Mexika, aniž dobyvatelé spatřili jediný záblesk zlata.
Nedostatek lákadel v podobě drahých kovů v této oblasti způsobil, že Španělé byli ve své kolonizaci velmi laxní. Teprve o více než dvě století po Cardenasovi se ke kalné řece a jejím kaňonům dostala skupina katolických misionářů. Jedním z nich byl Thomas Garces, který dal řece její nové jméno. Shodou okolností ve stejném roce, kdy se se na druhé straně kontinentu začal formovat národ, který měl psát její další příběh.
Jednoruký objevitel
První anglofonní Američané se prý ke kaňonům řeky Colorado dostali v roce 1826. Byla to skupina dobrodruhů, které vedl James Ohio Patie. Na rozdíl od Španělů nehledali zlato, ale nová loviště kožešinové zvěře. Patrně se střetli s místními indiány a z divočiny přinesli kromě bohaté nadílky kožešin také cenná svědectví o řece skryté v kaňonech. V té době už povodí řeky leželo na území nezávislého Mexika a o dvě dekády později se na základě mírové smlouvy ocitlo z větší části v teritoriu Spojených států.
Nově vzniklý stát Kalifornie několikanásobně zmenšil svoji původní rozlohu a jeho východní hranicí se stala právě řeka Colorado. Za řekou se nacházela vesměs nezmapovaná teritoria plná nástrah a nehostinných oblastí. V roce 1856 vyslala vláda Spojených států expedici, jež měla prozkoumat řeku Colorado od jejího dolního toku. Skupina vojáků cestovala proti proudu na palubě malého kolesového parníku, a když se proud stal příliš prudký, postupovali dále pěšky. Podařilo se jim dosáhnout Černého kaňonu a možná i počátku Velkého kaňonu. Poručík Joseph Ives, který expedici velel, uvedl ve svém hlášení památná slova: „Jsme patrně prvními a posledními bělochy, kteří navštívili tuto bezcennou krajinu. Byl to patrně úmysl přírody, aby řeka Colorado ve své majestátní a osamělé cestě zůstala nevyrušována a nenavštěvována.“
Jen pár let po této expedici vypukla krvavá občanská válka a Spojené státy měly jiné starosti, než byl průzkum neprobádaných teritorií. O řece tehdy kolovala řada legend…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jihozápad USA