Na jihovýchodním okraji řeckého egejského prostoru, na spojnici mezi Rhodem a Krétou leží jižní část souostroví Dodekanés („dvanáctiostroví“), jemuž dominuje ostrov Karpathos. Dnes patří mezi „turistické“ ostrovy, neboť v letní sezoně má přímé charterové spojení se západní i střední Evropou.

Egejské ostrovy jsou vlastně hory utopené v moři a u Karpathu je tento původ obzvlášť patrný – jde vlastně o jeden horský hřbet, dlouhý přes 50 km, jenž i přes silný výbuch sopky Santorini a následující pokles zemské kůry vystupuje až do výšky 1214 metrů nad mořem. Ostrov je tvořen dvěma částmi, které spojuje pouze prašná horská stezka, a tak se veškeré spojení mezi nimi odehrává převážně po moři.

Jižní část zabírá asi dvě třetiny celkové rozlohy ostrova. Správní středisko Pigadia, nazývané někdy stejným jménem jako celý ostrov (jak je ostatně v Řecku zvykem), leží na jižním, rovinatém cípu Karpathu. Nemá žádné historické jádro, neboť ostrov byl díky své „hraniční“ poloze až do 19. století sužován arabskými piráty, kvůli nimž obyvatelé budovali svá sídla ve vnitrozemí. Přesto můžeme jeho dnešní přístav, který má kromě Kréty a Rhodu také spojení s Pireem, označit za malebný, byť modernější, než je tomu například u přístavů v centrální části Kyklad. Severně od města se nachází několik pěkných pláží, ale hlavní turistická oblast leží jižněji, v okolí tří malebných zálivů poblíž vesničky Ammopi.

Zbytek jižní části Karpathu je rozdělen mezi asi tucet vesniček. Aperi, bývalému hlavnímu městu s katedrálou, dnes dominují spíš „blahobytné“ prázdninové vilky amerických reemigrantů. V jeho okolí se zachovaly tradiční vesničky: za zmínku určitě stojí Orth, nejvýše položená vesnice na ostrově, jednou z nejkrásnějších je však Piles. Jediná vesnice, která by jí snad mohla konkurovat, je Menetes, nabízející úchvatnou směsici starých usedlostí a bělostných domků. V úzkém údolí poblíž Arkasy najdeme pozůstatky jednoho z mykénských měst.

Téměř každý návštěvník ostrova podnikne také výlet do jeho severní části se správním městem Diafani. I velké trajekty, které zajišťují stálé spojení mezi ostrovy, mají na Karpathu, oproti obvyklé jedné ostrovní zastávce, přistání dvě. Malý diafanský přístav založili obyvatelé okolních vesnic také v 19. století, a to po vyčištění moře od pirátů, jako základnu pro dopravu na Sarii. Dnes vděčí za svoji existenci především turistice. Výletní lodi zde mají přestávku, aby turisté mohli využít nabídky místních podnikatelů – například na výlet do vesničky Olympos, která leží vysoko v kopcích. Často se jí přezdívá „řecké Macchu Picchu“. Její nádherná poloha v sedle hlavního hřebene, který tu z výšky 300 m n. m. spadá přímo do moře, je patrná již při příjezdu po nové asfaltové silnici, vybudované z prostředků EU, která lemuje náhorní plošinu. Olympos, ve středověku prakticky nedobytný, býval významným sídlem a také zásobovacím centrem celého ostrova – okolní náhorní planina je totiž velmi úrodná. V minulosti tady bylo vybudováno 75 větrných mlýnů, z nichž 4 jsou dodnes v provozu. V současné době ale městečko přežívá hlavně díky turistice – řada lidí poskytuje ubytování v soukromí a malé obchůdky nabízejí místní produkty, především krásné výšivky a med. A pak je tu také překrásný výhled z okraje hřebene přímo dolů do moře, který je prý vzácně – několikrát na jaře a na podzim – ozvláštněn západem slunce do „moře mraků“. Vzniká za velmi nízké oblačnosti, kdy se městečko ocitne nad mraky, zakrývajícími moře.

Po náhorní planině se můžete vypravit do vesničky Avlona. Tvoří ji téměř 300 zemědělských usedlostí, dnes z valné části opuštěných. Ještě nedávno se sem stěhovali na sezonní zemědělské práce obyvatelé Diafani i Olympu, ale dnes sem jen dojíždějí. Jeden z mála opuštěných domečků vypadá jako kafeneion. A skutečně, jedna z usměvavých vyšívajících babiček nám po chvilce přináší osvěžující ledovou kávu frapé. Potíž nastává při placení – byli jsme vyzváni, abychom dali, „kolik chceme“. Jenže v době naší návštěvy bylo v Řecku právě čerstvě zavedeno euro a babička neví, co si s „cizokrajnými“ mincemi počít. Naštěstí přichází její vnuk a vše vysvětlí, takže naše návštěva v nejsevernějším cípu Karpathu končí ve vzájemném porozumění.