Šibenik má nádhernou polohu při ústí řeky Krky do moře. I když Krka se tu po své dramatické cestě plné vodopádů zklidnila a rozlila v jezero, zvané Prokljanské, které pak odtéká kanálem svaté Anny do moře, město si mnohé ze zmíněné krajinné dramatičnosti uchovalo. Obepíná je řetěz hradeb, které stoupají od pobřeží prudce do výše. Proti výpadům z vnitrozemí chránily obyvatele dvě pevnosti – svatý Ivan a Šubičevac. Přímo nad mořem se pak tyčí třetí, nejmohutnější citadela: podle plánků a prospektů je pojmenovaná rovněž po svaté Anně, ale ve městě najdete na ukazatelích původní pojmenování tvrdźava sv. Mihovila – tvrz sv. Michala, který je ostatně patronem celého Šibeniku.
Z pevnosti je nádherný výhled na město i na moře. Vedle kostelíka je malebný hřbitov. Překvapilo nás, že se na takovou skvělou památku nevybírá vstupné. Teprve u východu jsme zjistili, že ano – tam byl totiž hlavní vstup, kdežto my přišli horním vchodem a měli to štěstí, že si zřejmě hlídač zrovna odskočil. Aby turistický ruch tak moc neutrpěl, šli jsme hned ušetřený peníz propít do hospůdky na nábřeží. Potřebovali nás tam jako sůl: bar zel prázdnotou, a přitom tam hrála tak krásná hudba – vesměs nevtíravá klasika, jakou bychom na takovém místě nečekali. Skvělá káva nás postavila na nohy, což bylo věru třeba…
Další informace o Chorvatsku naleznet zde: http://www.sopka.cz
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2005