„V období monzunů se déšť na mém obličeji mísí s výkaly, které vynáším v koši z palmového listí, posazeném na hlavě. Potůčky špíny stékají a vsakují se do oblečení, do duše…Když se po 12hodinové práci vracím domů, nemohu jíst ani pít. Zápach nikdy nezmizí z mých šatů, nikdy nevyvane z mých vlasů. Ani v létě můj úděl není lepší. Často je země tak vyschlá, že nemám vodu, v které bych si po práci umyl ruce…“ říká Rámdží ve své zpovědi.
Rámdží je čističem suchých latrín, jedním ze 166 milionů (dle sčítaní lidu v roce 2001 tvoří celková populace tzv. soupisných kast 166 635 700) nedotýkatelných, v Indii známých jako daliti, kteří stojí na samém konci indické kastovní společnosti, de facto mimo ni. Kastovní systém, často označovaný jako „indický skrytý apartheid“, uvrhl značnou část populace do společenské izolace, odsouzené k nedůstojné práci. Nedotýkatelní tradičně vykonávají povolání, jež jsou pro „kastovní“ hinduisty rituálně znečisťující – čistí latríny, vydělávají kůži, odklízejí mrtvoly, ti šťastnější jsou pradláky, námezdními dělníky nebo metaři.
Nejosobitějším rysem indické společnosti je bezpochyby její prastarý a navzdory oficiálnímu zákazu přetrvávající kastovní systém, který rozděluje veškeré hinduistické obyvatelstvo do tzv. kast s labyrintem subkast. Pro nás Evropany jsou kasty pojmem nerozlučně spjatým s Indií, opředeným mýty a příběhy nešťastných lásek dvou mladých lidí z rozdílných kast.
Pokud by se nás někdo zeptal, co to vlastně kastovní systém je, nebylo by to vůbec jednoduché.
Pojďme se proto podívat na ryze indický fenomén skrze zvětšovací sklo: Kastovní systém je často popisovaný jako nejdéle přetrvávající sociální hierarchie v dějinách lidstva, společenský řád přesně vymezující kompetence jednotlivých sociálních skupin na základě rituální čistoty. Samotný pojem kasta pochází z portugalského slova casta, znamenajícího původ, barva. Badatelé, kteří vycházejí z ortodoxní indické tradice, pokládají kasty za společenské rozdělení dané shůry opírající se o čtyři základní třídy, tzv. varny – staroindické společnosti.
První zmínky o struktuře indické společnosti nalézáme ve védských hymnech Rgvédu. Verše hovoří o rozdělení indického obyvatelstva do čtyř varn a nastiňují jejich povinnosti podle toho, z které části těla Stvořitele – Brahmy byly stvořeni. Z Brahmovy hlavy vzešli bráhmani, kněží a učitelé, z paží kšatrijové, panovníci a válečníci, z břicha vaišjové, obchodníci a hospodáři a z nohou šúdrové čili řemeslníci a posluhovači tří vyšších varn. O několik staletí později Kautilja, učený bráhman ohnivého temperamentu, stanovuje ve své politologické příručce Arthrašástra povinnosti jednotlivých varn – úkolem bráhmanů je studovat, vyučovat, provádět oběti za sebe i druhé a dávat a přijímat dary. Povinností kšatrijů je rovněž studovat, obětovat, dávat dary – ne již přijímat, bojovat a ochraňovat druhé. Povinnostmi vaišjů jsou kromě studia, obětování, dávaní darů také práce na poli, chov dobytka a obchod. Povinností šúdrů je sloužit třem vyšším stavům, pracovat na poli, chovat dobytek, obchodovat a vykonávat řemesla. Pro dnešní kastovní systém mají varny význam jenom do té míry, že oddělují všechny příslušníky kast od nedotýkatelných.
Naopak evropští a moderní indičtí autoři nespojují kastu, tak jak ji známe dnes, se staroindickou varnou, i když uznávají původ kastovního systému v staroindickém rozdělení společnosti . Velice vystižný termín pro kasty užívají samotní Indové, kteří je nazývají džáti, což v překladu znamená zrození.
Jednou z charakterizujících črt kasty je endogamie každého společenství, tj. že její členové nesmějí uzavírat sňatky mimo svou kastu. Zachovávání endogamie zaručuje rituální neposkvrněnost potomstva, a tudíž plnění dharmy – náboženských a společenských povinností každého stavu. Dodržování čistoty sňatků se v současnosti stává velice obtížným, a tak hinduističtí duchovní našli řešení v nové interpretaci starověkých zákoníků. Muž z vyšší kasty si může vzít za manželku ženu z kasty nižší a děti pak patří do jeho kasty, tedy postoupí na společenském žebříčku výš. Takovýto sňatek se nazývá anulóma, „po vlasu“, a je všeobecně akceptovaný. Opakem je sňatek pratilóma, „proti vlasu“ (nám je zajisté bližší překlad proti srsti), kdy muž nižší kasty pojme za ženu dívku z vyšší kasty. Děti z tohoto svazku klesají do nižší kasty a není výjimkou, že oba manželé jsou ze svých kast vyloučeni a ocitají se mimo celý kastovní systém.
V rámci kast rovněž platí přísné předpisy pro přípravu a požívání jídla i nápojů v přítomnosti členů jiných kast. Pro každého pravověrného hinduistu je kuchyně „nejposvátnějším místem“ a rituální znečištění je postrachem pro každého z nich. Desítky příkazů a ustanovení se točí kolem vody a potravy v ní vařené. V jedné vesnici běžně narazíme na oddělené studně pro různé skupiny obyvatel nebo na oddělené kuchyně ve velkých fabrikách. Nejrůznější omezení v jídle se liší krajově a vztahují se i na určité osoby (např. vdovy) nebo postní období. Obecně však platí zákaz jíst hovězí a telecí, protože kráva je pro hinduisty posvátným zvířetem, a vepřové, protože vepř je zvíře špinavé. V některých oblastech Indie je navíc nepřípustná konzumace ryb nebo drůbeže, a tak prakticky jediné rituálně čisté je maso skopové.
Většina kast má přesně vymezena povolání, která jsou již tradičně dědičná. Pokud se budete procházet uličkami kteréhokoliv indického města či vesnice, na první pohled vám bude patrné, že jednotlivá zaměstnání se sdružují ve čtvrtích nebo jenom blocích domů. Vedle sebe uvidíte muže hlasitě nabízejícího své zboží, dědečka jak počítá tržbu a klučinu – syna, který zboží pečlivě urovnává.
Každá kasta společně se subkastami je samostatná, hierarchicky uspořádaná jednotka, v jejímž čele stojí jakýsi kastový výbor, tzv. paňčájat. Výbor je složen z nejstarších a nejváženějších členů kasty, kteří nejsou voleni, ale podle potřeby a na základě všeobecného souhlasu společenství je paňčájat doplňován. Kastovní výbor je institucí, která dbá na pořádek ve své kastě, stará se o její členy, pomáhá jim v těžkostech, rozsuzuje spory a ukládá tresty za porušení kastovních pravidel. Každý hinduista má svým zrodem určenou kastovní příslušnost na doživotí. Přechod z jedné kasty do druhé není možný, přípustné je pouze vyloučení z kasty, a to pro porušení jejich předpisů, čímž se vyloučený přidá k zástupu nedotýkatelných. Přísně vzato, k nedotýkatelným patři všichni, kdo nejsou zařazení do kastovního systému, tj. v první řadě hinduisté zrození jako nedotýkatelní – daliti, ale i příslušníci jiných vyznání než hinduismu, k nimž je však indická kastovní společnost více shovívavá a tolerantní.
Úděl těch, kteří stojí mimo kastovní systém, ale přitom jsou nedílnou součástí hinduistické společnosti, je neutěšený. V některých venkovských částech Indie, převážně na jihu země, nabyly předsudky takových rozměrů, že byly stanoveny vzdálenosti, na něž se smějí daliti přiblížit k obydlím vyšších kast.
Ústava z roku 1950 postavila mimo zákon jakoukoliv diskriminaci na základě pohlaví, náboženské, rasové, etnické nebo kastovní příslušnosti. Je zajímavé, že Dr. Abédkar, který předsedal výboru pro návrh jejího textu, byl sám dalitem. Společně s Gándhím, který dality nazval haridžany (v hindštině božími dětmi), se zasazoval o zrovnoprávnění nedotýkatelných a už na počátku minulého století poukazoval na nelidské podmínky práce právě čističů suchých latrín. Devadesát let trvalo, než vstoupilo v platnost nařízení, kterým bylo budování suchých latrín a najímání dalitů na jejich čištění postaveno mimo zákon. Zaměstnávaní čističů je nicméně dodnes rozšířené po celé Indii a každodenně, tak jako Rámdží nosí na hlavách koše plné exkrementů tisíce dalších dalitů.
Většina nedotýkatelných dnes žije na indickém venkově, kde pracují v zemědělství. Neobdělávají však vlastní půdu, ale jsou najímáni jako sezonní dělníci. I navzdory mnohým pozemkovým reformám více než 80 % dalitů nevlastní téměř žádnou, nebo vůbec žádnou půdu. V zemi, kde je půda primárním zdrojem obživy, jsou tak odkázáni pracovat za několik kilogramů rýže měsíčně nebo často za méně než dolar na den.
Pokusy o odstranění kastovního systému jsou staré jako systém samotný. Proti kastovnictví bojovali a bojují významní indičtí myslitelé, politici i přední osobnosti společenského života. Je pravděpodobné, že Indie svou bitvu o rovnost nakonec vyhraje. Avšak dojde-li v hinduismu k rozbourání kastovních přehrad, nepřestane být hinduismem?