Zatímco Narbonne se prezentuje svými římskými kořeny, jižněji položený Perpignan s okolím dodnes žije svým katalánským dědictvím. Všude vlají červenožluté vlajky, názvy ulic či obchodů, billboardy i jídelní lístky jsou ve francouzštině a katalánštině. Mluví se tu katalánsky a slaví jako u španělských sousedů.
K symbolům katalánské identity patří také Le Castillet, někdejší obranná brána a hlavní vstup do města. Dnes v ní sídlí Katalánské muzeum lidových umění a tradic. Z cimbuří a terasy se nabízí nádherný výhled na okolí. Na západě se třpytí zasněžené vrcholky Pyrenejí, na východě modrá stuha Středomoří, na jihu vystupuje z taškových střech starého města palác mallorských králů.
Když aragonský král Jakub I. dobyl Mallorcu, vytvořil Mallorské království, které odkázal svému mladšímu synovi Jakubovi. Hlavním městem tohoto království, které zahrnovalo nejen Baleáry, ale i určitá území na pevnině, se stal právě Perpignan a zůstal jím až do roku 1344. Jednou z architektonických zvláštností rozlehlého královského paláce jsou dvě nad sebou postavené kaple – spodní královnina kaple Santa Maria Magdalena a nad ní královská kaple Santa Creu (sv. Kříže). Palác obklopuje hvězdicová pevnost, odkaz pozdější vojenské vize architekta Vaubana, kterou město dostalo, když se po pyrenejském míru z roku 1659 stalo součástí Francie. Gotická katedrála sv. Jana Křtitele, postavená mezi 14. a 17. stol., ohromí svou majestátní, 70 m dlouhou lodí a nádhernými oltářními obrazy s tematikou sv. Jana Křtitele.
Uličky historického centra lemují dobře zachovalé staré domy. K bohatému architektonickému dědictví města patří na Place de la Loge, hlavním, mramorem vydlážděném náměstí v sousedství radnice, budova, jež mu dala jméno – Loge de Mer (Llotja de Mar). Její fasádu zdobí reliéf sv. Jana Křtitele, patrona města. Větrná korouhev ve tvaru lodi na jejím nároží symbolizuje námořní a obchodní právo. Budova sloužila jako sídlo námořního a obchodního soudu, burzy a sídlo kapitánů. Stavba ve stylu katalánské gotiky se čtyřmi velkými otevřenými arkádami a lomenými oblouky v přízemí, jemnou kamennou kružbou v oknech horního patra, balustrádou a pozoruhodnými, propracovanými chrliči vznikla v letech 1397–1439. Od poloviny 18. stol. absolvoval její interiér řadu přestaveb, od divadla přes kavárnu a fastfoody až k dnešním turistickým informacím.
Před lodžií stojí socha Venuše s náhrdelníkem katalánského sochaře, malíře a grafika Aristideho Maillola (1861–1944). V Perpignanu lze obdivovat několik jeho klíčových děl. Maillol se ve svých plastikách zaměřoval na formu, hmotu a geometrickou linii ženského těla. Jeho ženy byly kyprých tvarů a robustní krásy venkovanek, bez zbytečných detailů a emocí nebo mimiky. Nejznámější je bronzová ženská socha La Méditerranée, pocta Středomoří. Maillol ji vytvořil v letech 1902–1905 pro nádvoří Casa Consolar ze 14. stol., dnes radnice. Na svátek sv. Jiří (Sant Jordi), patrona Katalánska, přinášejí místní k této soše květiny v katalánských barvách červené a žluté.
Letní večery na Place de la Loge se nesou ve znamení sardany, lidového tance hluboce zakořeněného v katalánské identitě, který doprovází tradiční dechová kapela cobla. Při prvních tónech hudby vytvářejí lidé na náměstí velký kruh a začínají se v opakujících se krocích pohybovat na místě do rytmu. Když pak cobla přejde náhle pronikavě ostrými tóny fléten a šalmají do crescenda, zvednou tancující ruce, a vytvoří tak nad kruhem korunu. Držíce se za ruce, střídají podle hudebního rytmu krátké a dlouhé kroky do stran. Tanec klade důraz na přesnou souhru nohou. Stejně nečekaně jako začalo, představení také skončí. Perpignan tuto tradici intenzivně pěstuje, město bylo oficiálně pojmenováno „hlavním městem sardany“.
Uměleckou proslulost města nedokumentují pouze díla Maillola v ulicích a v muzeu Hyacinthe-Rigaud. Zdejší nádraží TGV zdobí nápis Perpignan Centre Du Monde (Perpignan střed světa) a prostranství před budovou nese jméno Salvadora Dalího. Dalí tudy často jezdil do svého bydliště v Cadaqués, resp. Portlligatu na druhé straně hranice. V roce 1963 měl mistr surrealismu na nástupišti mystický nával: několikrát klepnul svou holí do země, zvedl teatrálně ruce a vykřikl: „Tohle je střed světa!“ Nedlouho poté vytvořil monumentální obraz Nádraží v Perpignanu, který, plný náboženských a kosmických symbolů, je podle Dalího, „autobiograficky přesnou vizí stvoře…
Úplné znění článku naleznete zde