Kde bohové ještě přebývají

Temné noci jsou plné hvězd a kdesi daleko nad černou mořskou hladinou blikají světýlka rybářských lodí. Ospalý ranní rozbřesk zcela probudí oživení kolem vracejících se rybářů. Záhy už všichni starousedlíci – je jich šest, i rekreanti – bývá jich kolem stovky, vědí, jaký byl této noci úlovek. V poledne nebo večer jej mají skoro všichni na talíři. Dopoledne, ještě než nastane vražedné vedro, je vhodné k malému výletu do okolních skal. Horský borový les voní pryskyřicí a drnčí šíleným orchestrem cikád. Ve stinném zákoutí jsou myrtové křoviny pokryty hvězdičkovými kvítky a cestou do kopce bezděky utrhnete pár bobkových listů z vavřínového mlází. Nakonec na chvíli posedíte na skalní vyhlídce nad pláží, odkud je vidět celá Kalamitsi. V dálce nad mořským horizontem se zvedá dlouhá, temná skalní vlna sousedního poloostrova Athos. Jeho nejvyšší hora Agios Oros s obláčkem nad vrcholem jako by se dotýkala nebes…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2005

Další informace o Řecku naleznet zde: http://www.sopka.cz