Key West
Ten ostrov není nikterak velký. Z letadla připomíná ležatou osmičku a měří dvě krát čtyři míle. Přesto býval kdysi největším a nejbohatším městem na Floridě. Dnes tu žije jen o pár tisíc lidí více než před sto lety a stejně jako tehdy je to pestrá směsice. Podstatná část z nich se označuje jako Conchové [konkové]. Svérázný národ, který občas vzbuzuje pocit, že žije jakýsi nekončící mejdan. Na druhé straně stejný národ léta usilovně pracoval a dobýval své každodenní živobytí z okolního moře. Má rád volnost a svobodu, a když jej někdo omezuje, je schopen reagovat spontánně. Třeba tím, že vyhlásí vlastní republiku.
Ostrov Key West leží na konci řetězce korálových ostrovů táhnoucích se od jižního konce Floridy k jihozápadu. Jeho název je vlastně zkomolenina původního španělského názvu Cayo Hueso – ostrov Kostí, protože domorodé obyvatelstvo jej používalo jako pohřebiště. Key West bývával příležitostnou základnou rybářů z Baham i Kuby a občas jej využívali i karibští piráti či pašeráci. V roce 1822 ostrov jako strategické místo obsadilo válečné námořnictvo Spojených států a učinilo z něj základnu protipirátských aktivit. Z té doby se traduje jeho přezdívka „Gibraltar Karibiku.“
Válečné námořnictvo tu působí dodnes a nesporně nastartovalo začátky města. To, co mu přineslo bohatství, však byly civilní aktivity, především záchrana zboží ze ztroskotaných vraků. Ačkoliv měli místní wreckers pověst, že záměrně rozdělávají ohně na pobřeží, aby zmátli kapitány lodí při navigaci, nikdy se nic takového nepotvrdilo. Jednalo se o těžký a riskantní, i když velmi výnosný byznys. Provize ze zachráněného nákladu obvykle činila 25–50 % hodnoty, a tak není divu, že podle výše průměrného příjmu na hlavu se stal Key West v 30. letech 19. stol. nejbohatším městem v USA.
Dalším důležitým odvětvím byl sběr mořských hub v mělkém moři kolem korálového útesu, jemuž se věnovali přistěhovalci z Baham. Key West se brzy stal vyhlášeným dodavatelem hub. Zatímco úspěch vrakařů byl odkázán na příležitostné záchranné operace, mořské houby zajišťovaly stálý příjem a staly se neoddělitelnou součástí ostrovní ekonomiky.
Třetím odvětvím, které přispívalo k rozkvětu města, byla výroba doutníků. První továrna na doutníky s padesáti zaměstnanci vznikla v roce 1831, ale vrchol tohoto odvětví nastal v letech, kdy Kuba bojovala za svoji nezávislost na Španělsku. Z Havany je na Key West pouhých 90 mil plavby a uprchlíci před válkou brzy tvořili polovinu místních obyvatel. Někdy kolem roku 1880 existovalo na ostrově 200 balíren doutníků, které produkovaly 100 milionů kusů ročně. Malé město v Karibiku se tak stalo největším producentem tohoto zboží ve Spojených státech.
Konec odvětví přinesl devastující požár 1. dubna 1886. Zničil řadu továren a jejich vlastníci, a s nimi i část kubánské komunity, se odstěhovali do městečka Yborg nedaleko Tampy. Doutníkový boom na Key Westu skončil a město začalo upadat. Když Henry Flagler protáhl svoji železnici v roce 1912 až na Key West, bylo sice ještě největším městem jižní Floridy, ale už ne nejbohatším v USA. Vlak železničního magnáta však přivezl něco, co na Key Westu do té doby téměř neznali – člověka jménem turista.
Říkal mu St. Tropez chudých
Železnice začala přivážet milovníky tepla a moře, mezi nimi i řadu celebrit – umělce, politiky či spisovatele. Ten nejslavnější připlul v dubnu roku 1928. Ernest Hemingway se vracel z Evropy přes Havanu a na Key Westu se zdržel nedobrovolně. Firma Ford mu přislíbila připravit nový vůz, ale dodávka se zdržela. Hemingway se pustil do psaní románu Sbohem, armádo!, a při tom se seznamoval se zdejšími rázovitými obyvateli. Místo ho natolik oslovilo, že se od té doby na ostrov vracel opakovaně. Začal mu říkat St. Tropez chudých a nakonec tu vydržel deset let, vychoval dva syny a napsal svá slavná díla jako Komu zvoní hrana, Sněhy na Kilimandžáru či Zelené pahorky africké.
V roce 1931 si se svojí druhou manželkou Paulinou pořídili vlastní dům, jeden z nejlepších na Key Westu. Na rozdíl od dřevěných obydlí místních Conchů byl postaven z korálových bloků a jako jediný dům na ostrově měl suchý sklep. Původní majitel, bohatý vrakař Asa Tift, ho totiž postavil na jednom z nejvyšších míst ostrova, téměř pět metrů nad úrovní moře. Další výhodou byla poloha v těsné blízkosti místního majáku, který spisovateli ukazoval cestu domů, když se vracel ze svých oblíbených barů. Hemingwayovi za něj utratili 8000 dolarů, což byla více než slušná cena…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Florida