Klokani a jiní kapsáři

Nejnápadněji je možno tento fenomén isolovanosti sledovat u australských savců. Naprostou většinu druhů představují zástupci vačnatců. Ti se sice vyskytují i v Jižní Americe, jejich skutečným královstvím je však Austrálie. Dokázali se vyvinout do nejroztodivnějších životních forem a obsadili tak všechny dostupné ekologické niky. Někteří se popásají na rozlehlých travnatých pláních, jiní šplhají po stromech v deštném pralese, další plachtí vzduchem, někteří žijí v podzemí a několik z nich se vyvinulo v krvelačné šelmy. To vše bylo možné jen díky tomu, že v Austrálii téměř chybí původní placentální savci (mezi něž patříme i my – lidé) a jejichž barvy na tomto nejmenším kontinentu hájí jen několik druhů hlodavců a dále pak netopýři a kaloni.

Dětství ve vaku
Samice vačnatců sice také rodí živá mláďata, jako je tomu u placentálů, ale jsou to vlastně jen nevyvinutá, holá, slepá a hluchá embrya. I největší klokani rodí svá mláďata velká jen asi jako fazole. Tenhle nemohoucí tvor dokáže překonat dlouhou cestu po mámině břiše až do její kapsy, kde se přichytí mléčné bradavky. V prvních týdnech je s tímto jediným zdrojem života částečně srostlý a mléko je mu do tlamičky vstřikováno. Celý vak i se zduřelou bradavkou je vlastně jakýsi inkubátor pro nedonošené mládě. Až po sedmi měsících se už úplně vyvinutý klokánek po dlouhém vyhlížení z mámina vaku poprvé odváží opustit svou kolébku. Ale vrací se tam ještě dlouho. I roční mládě, a je už ho pořádný kus, při náznaku nebezpečí skočí mámě po hlavě do kapsy, kterou si předtím obratně otevře. Tou dobou je tam už i jeho mladší sourozenec a další se pomalu vyvíjí v mamině těle…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 5/2002

Další informace o Austrálii naleznete zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart