Dominikánci jsou na své hlavní město velmi hrdí a při každé příležitosti zdůrazňují jeho prvenství v různých aspektech amerických dějin. Označují je za první metropoli Ameriky a v areálu jeho Koloniální zóny (Zona Colonial) pak prohlašují mnohé veřejné i soukromé budovy za první, které byly v Novém světě postaveny. Patří k nim například první katedrála, první špitál, první klášter a první univerzita. Mají tu dokonce i první dlážděnou ulici Ameriky.
Město bylo založeno v srpnu roku 1496 a jeho zakladatelem nebyl Kryštof Kolumbus, jak bychom mohli čekat, nýbrž jeho bratr Bartoloměj. Velký objevitel nebyl při zakládání opěrných osad úspěšný. Když založil svou druhou jménem La Isabela, jmenoval guvernérem svého mladšího bratra a sám pokračoval v objevné plavbě. Než se na ostrov vrátil, stará osada byla vylidněná a Nová Isabela už stála na jižním pobřeží ostrova, v místech, kde se řeka Ozama vlévá do teplého Karibského moře. Počátky tohoto města jsou tedy spojeny s prvními desetiletími objevování Ameriky, a proto bychom měli do jeho historických uliček vstupovat alespoň se základními znalostmi o jeho pohnuté minulosti.
Původní město bylo velmi malé a dnes představuje jen nepatrnou část velkoměsta, kde žijí téměř tři milióny obyvatel. Přesto zůstává Zona Colonial jeho centrem a navíc je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Celé koloniální Santo Domingo můžeme pohodlně projít pěšky. Jeho hlavní ulice nejsou ani kilometr dlouhé a podél nich stojí všechny významné budovy z kolumbovské doby. Významné dominanty představuje pevnost Fortaleza Ozama u samého ústí řeky a o kousek výše proti proudu položené náměstí Plaza España. Obě místa spojuje slavná ulice Calle de las Damas, ta, co byla od roku 1502 první dlážděnou ulicí Ameriky. Její poněkud zvláštní jméno, Dámská ulice, pochází z doby, kdy se tudy procházela snacha Kryštofa Kolumba, velice populární María de Toledo, doprovázená svými dvorními dámami. Na náměstí España si roku 1510 nechal její manžel Diego Kolumbus, v té době guvernér ostrova, postavit rodinné reprezentační sídlo zvané Alcázar de Colón. Manželé v něm žili jen do roku 1523, kdy se definitivně vrátili do Španělska a dům přenechali svým dětem a vnukům, kteří zde žili dalších sto let. Pak se opuštěný palác postupně rozpadal, až z něj zbyly jen obvodové zdi. Dnešní Museo Alcázar de Colón je výsledkem tří rekonstrukcí a do značné míry jen replikou bývalého paláce. Rozlehlé náměstí před jeho průčelím zdobí nápadná socha Nicoláse de Ovando, guvernéra Hispanioly v letech 1502–1509.
Duchovním centrem koloniálního města byl dnešní Kolumbův park (Parque Colón), kdysi hlavní náměstí, kde se za vlády Diega Kolumba začala v roce 1514 stavět první ameri…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj