Zámek Konopiště byl nejoblíbenějším sídlem arcivévody Františka Ferdinanda dʼEste. Následník rakouského trůnu dokonce plánoval, že právě odtud bude jednou vládnout habsburské říši. Sarajevský atentát takové plány nenávratně zničil, ale nemohl už změnit nic na skutečnosti, že arcivévoda přetvořil v jádru středověký hrad v moderní romantickou rezidenci dostatečně pohodlnou pro rodinný život a zároveň patřičně reprezentující svého majitele a jeho postavení ve státě.
Pro další osudy Konopiště, které František Ferdinand dʼEste koupil v roce 1887 od Františka Lobkowicze, měly význam dvě skutečnosti. Když v lednu 1889 spáchal sebevraždu korunní princ arcivévoda Rudolf, jediný syn císaře Františka Josefa I., do pozice prvního možného nástupce císaře se posunul jeho bratr Karel Ludvík, otec Františka Ferdinanda. Vzhledem k tomu, že byl jen o tři roky mladší než císař, prakticky se s jeho následnictvím nikdy moc nepočítalo. Předpoklady se naplnily v roce 1896, kdy Karel Ludvík zemřel, a následníkem trůnu se stal František Ferdinand. Druhým faktorem byl Františkův vztah k Žofii Chotkové, jež byla pro příslušníka panovnické linie Habsburků málo urozená, nerovnorodá. František Ferdinand si sňatek s ní vyvzdoroval, ale pouze za podmínky, že bude morganatický, což mj. znamenalo, že děti z tohoto manželství nebudou mít nárok na trůn. Navzdory tomu, že císař při příležitosti sňatku povýšil Žofii na kněžnu z Hohenbergu a později na vévodkyni, nebyla Žofie u dvora příliš vítána. Ačkoliv měl František Ferdinand v užívání nádherný vídeňský zámek Belvedere, manželům proto vyhovovalo mít jako své hlavní sídlo zámek, který ležel stranou dvorského ruchu.
Poté, co František Ferdinand Konopiště koupil, začalo se nejdříve proměňovat okolí zámku, kde nechal arcivévoda založit rozlehlý přírodně krajinářský park a lovecký revír. Ať už půjdete na zámek z kterékoli strany, parku se nevyhnete – a proč taky, vždyť je to obohacení každé návštěvy. Pokud si chcete jeden z nejhodnotnějších krajinářských parků u nás opravdu užít, bude nejlepší, když se na zámek vypravíte z Benešova, vzdáleného asi dva kilometry, pěšky. Podle zvolené trasy lze pak parkem projít Lobkovickou alejí, Vrtbovskou alejí anebo po hlavní Promenádní cestě vedoucí v délce 1125 m od někdejší Benešovské brány k Neptunově kašně, kde se všechny cesty sbíhají. Kromě toho je v parku k dispozici naučná stezka „Historie a příroda konopišťského zámeckého parku“. Má celkem 12 zastávek, absolvovat ji lze buď celou v délce skoro 7 km, nebo krátkou dvoukilometrovou verzi mezi zastávkami jedna až sedm. Obě varianty jsou sjízdné i na kole. Pokud se vydáte do parku s dětmi, můžete je zabavit druhou, právě pro děti připravenou stezkou „Pod stromy“. Na 2,5 km dlouhé trase jim bude na sedmi zastaveních zadávat různé úkoly skřítek Konopišťák. Děti se na každé zastávce naučí znát dobře jeden druh stromu, který na daném místě roste. Při troše pozornosti dokážou většinu úkolů vyřešit už během procházky, zbytek si pak najdou doma s pomocí nějaké encyklopedie nebo atlasu stromů.
První zahrada byla na Konopišti založena na počátku 17. stol. za Hodějovských z Hodějova, kteří také přestavěli původní hrad, vybudovaný ke konci 13. stol. ve stylu francouzských kastelů, na renesanční zámek. Barokní podobu zámku i zahradě pak dali Vrtbové, kteří panství vlastnili od roku 1716. Tato zahrada se rozkládala jen asi na šesti hektarech. František Ferdinand nechal odstranit z okolí zámku všechny hospodářské objekty, aby mohl vzniknout velkorysý park o rozloze více než 225 ha (s oborou, bažantnicí a rybníkem dokonce 340 ha). Jeho hlavními tvůrci byli vídeňský zahradní architekt Karl Mössmer a vrchní zahradník z pražské Královské obory Karel Rozínek. Základ stromové výsadby tvoří domácí druhy, doplněné cizokrajnými a také nejrůznějšími kultivary. Celkem dnes roste v parku přes 220 druhů dřevin, skoro tři čtvrtiny druhů tvoří listnáče, zbytek jehličnany. Jedním ze sedmi oddělení zámeckého parku je Růžová zahrada s palmovým skleníkem, doplněná ještě o alpinium s okrasným rybníčkem. Zahrada je stejně jako park přístupná zdarma, vstupné se platí pouze do skleníku, který ovšem patří k ikonickým místům – jeho podobu z doby před neuvěřitelnými padesáti lety zná u nás snad každý, protože se tam odehrává několik scén legendární a stále reprízované komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!
Zmíněnou Neptunovu kašnu nechal na Konopiště přivézt, stejně jako některé další sochy v blízkém okolí zámku, František Ferdinand dʼEste ze zahrady zámku Catajo u Padovy, který byl součástí jeho estenského dědictví. Na tomto místě bychom se měli na chviličku zastavit a vysvětlit, kde se vzal ve jménu Františka Ferdinanda predikát dʼEste a jak František Ferdinand přišel k majetku, díky němuž se stal jedním z nejbohatších mužů tehdejšího Rakouska. Vedlejší větev habsbursko-lotrinské dynastie, označovanou jako Rakouští-Este, založil syn Marie Terezie Ferdinand Karel, který se oženil s dědičkou Modenského vévodství Marií Beatricí dʼEste. Jejich vnuk František V. Modenský neměl děti, a tak nabídl Karlu Ludvíkovi, že jednoho z jeho synů učiní svým dědicem, pokud chlapec přijme rodové jméno Este a během jednoho roku se naučí slušně italsky. Podmínky splnil František Ferdinand, který tak po smrti Františka V. v roce 1875, ve svých 12 letech, získal ohromné dědictví, zahrnující nejen paláce a domy ve Vídni, zámek Catajo, palác v Benátkách, vilu v Římě či panství a zámek Chlum u Třeboně, ale také sbírky uměleckých předmětů, zbraní a zbrojí. Dědictví, které mu v následujících letech umožnilo značnou nezávislost.
Od Neptunovy kašny nám zbývá už jen asi 200 m k barokní východní bráně postavené podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky a ozdobené sochami Marta a Bellony z dílny Matyáše Bernarda Brauna. U brány je kousek někdejšího zámeckého příkopu přebudován na medvědí výběh. Tradice chovu medvědů na Konopišti začala již za Lobkowiczů v polovině 19. stol. a František Ferdinand v ní pokračoval, když prvního „svého“ medvěda zakoupil v roce 1891 v Budapešti. Před 12 lety zrekonstruovaný výběh dnes obývá medvěd ušatý jménem Jiří. Od medvěda již stačí pouze obejít zámek k západnímu vchodu a můžeme vyrazit na prohlídku. Když to vezmeme po jižní baro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Posázaví