Korejci jsou na své tradiční pokrmy velmi hrdí, ale obecně platí, že ve světě obliba a především známost korejských jídel dost pokulhává nejen za kuchyní japonskou a čínskou, ale i thajskou nebo třeba indickou. Přitom je korejská nabídka velmi bohatá. Existuje zde mnoho vynikajících a opravdu originálních jídel, ale pro cizince jsou často jejich chutě neobvyklé, příliš pálivé a ostré. V Praze je několik dobrých korejských restaurací, ale jejich hosty jsou nejčastěji Korejci – buď turisté, nebo lidé, kteří u nás pracují.
Celosvětově nejznámějším pojmem korejské gastronomie je zřejmě kimčchi – ostře kořeněný salát z nakrájeného čínského zelí, bílé ředkve a spousty koření a různých ochucovadel. Dá se sice koupit v obchodě, ale každá korejská rodina si na podzim připravuje své kimčchi podle vlastního receptu, který se předává z generace na generaci. Ukládá se do velkých kameninových nádob, které lze i dnes vidět na dvorku téměř každého venkovského domu. Kimčchi z „nového ročníku“ se začíná jíst vždy v zimě, kdy je i důležitým zdrojem vitaminu C. Miska s kimčchi je pro každého Korejce nezbytnou přílohou k většině jídel, takže se s ním obvykle setká několikrát denně – běžně i při snídani. Neobejde se bez něj také prakticky žádné jídlo v restauraci. Je to ale jen příloha, nikdy ne hlavní jídlo
Korejci jsou především jedlíci masa, a pokud je to jen trochu možné, potěší je především pořádná porce nějaké pečínky. Na vrcholku obliby je hovězí, telecí a vepřové, často i dost tučné. Jí se samozřejmě drůbež a také ryby, i když jejich spotřeba není tak velká, jak by se dalo čekat u země obklopené mořem. Téměř neznámé je jehněčí a skopové, běžně se nejí ani zvěřina. Nejtypičtějšími korejskými jídly jsou různě grilovaná a pečená masa – např. pulkogi (opékané plátky marinované hovězí svíčkové) nebo kalbi (grilovaná marinovaná hovězí, případně vepřová žebírka).
Nezbytnou přísadou téměř každého jídla je chilli a hlavně česnek. S česnekem se lze setkat i v takových jídlech, kde by to cizinec nečekal. Korejci navíc rádi přikusují grilované paličky česneku nebo vykrájené syrové kuličky prakticky ke všemu. Významnou roli hraje ve stravě vařená rýže, známá v Koreji pod dobře zapamatovatelným jménem pap. Připravuje se tak, aby byla zrnka slepená k sobě a dala se snadno nabírat hůlkami. Nikdy se nesolí, protože její ochucení obstarají ostatní pokrmy. Rýže se těší velké úctě a podle konfuciánských tradic by se měla vždy dojídat do posledního zrnka.
Maso je však dost drahé, a proto se lidé musí často spokojit s jídly zeleninovými. K levným pokrmům patří také různě upravované těstoviny. Existuje mnoho druhů nudlí z pšeničné, žitné či pohankové mouky, které jsou v podstatě stejné jako v Číně nebo v Japonsku. V Koreji se ale připravují jinak – podstatně víc kořeněné. Typicky korejské jsou ale „studené“ nudle nengmjon, které se jedí se studeným hovězím vývarem, se syrovou zeleninou (často okurka nakrájená na tenké proužky) a se studeným masem. Nudle nengmjon jsou velmi tenké a mimořádně dlouhé (má to být symbol dlouhého života), takže se musí před konzumací nastříhat zvláštními velkými nůžkami. Ty jsou i v samoobslužných jídelnách vždy hostům k dispozici. Kdekoli, i ve stáncích na ulici, lze také koupit rolky z rýže s kousky masa a zeleniny, zavinuté v plátcích mořských řas. Říká se jim kimpap a vypadají sice skoro jako japonské suši, ale chuť je úplně jiná. Rýže není ochucena octem a nepatří do nich ryby. Dalším velmi oblíbeným jednoduchým jídlem je pibimpap – „rýžová míchanice“, připravovaná tak, že se do velké misky s rýží přidá několik druhů zeleniny (syrové i vařené) a někdy i několik kousků vařeného masa.
Při stolování několika osob v korejské restauraci dostane každý svou misku s rýží a misku s polévkou. Vše ostatní včetně nezbytného kimčchi je společné…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jižní Korea