Zlom San Andreas
Přichází nečekaně. Jako první ho obvykle ucítí ptáci a jejich vyděšená hejna zaplní oblohu. Pak to přijde. Země se pohne a obrázky na stěnách se spolu s lampami u stropu dostanou do divokého reje. Je slyšet rány prvních padajících předmětů a zdvihají se oblaka prachu. Výškové stavby se neovladatelně rozkývají a někdy se ozývá vzdálené dunění. Vyděšení lidé vybíhají na ulice. Už je to tu zase. Zemětřesení…
Se sanfranciským klimatem se dá úspěšně bojovat flexibilním oblečením. Další sanfranciské specifikum však vyžaduje od svých obyvatel neustálý život ve střehu a mnohem nákladnější nástroje. Překotně vyrostlé město totiž vzniklo na jedné z nejaktivnějších seismických zón na světě. V jeho těsné blízkosti prochází zlom San Andreas (sv. Ondřeje), kde se stýká pacifická kontinentální deska se severoamerickou. Tyto desky se vůči sobě pohybují zhruba o 5 cm ročně. Pokud je pohyb pozvolný, nic se neděje. Mírné drhnutí desek způsobuje drobné otřesy, jakých je v oblasti San Francisco Bay zhruba 500 do roka a zaznamenají je jen citlivé seismografy. Někdy však na sebe narazí pevné, kupříkladu žulové formace a pohyb ker se zastaví. V deskách pak narůstá napětí až do té doby, než formace povolí a dojde ke skokovému posunu s uvolněním obrovského množství energie. Za svoji existenci zažilo město takových případů několik. Jeden dokonce takový, že ho téměř celé zničil.
Dne 18. dubna 1906, třináct minut po páté hodině ranní, se země otřásla do té doby nevídanou silou. První otřes trval přes 40 vteřin a po desetivteřinové pauze následoval ještě silnější dvacetivteřinový druhý otřes. Jeho síla se dnes podle Richterovy stupnice (která v té době ještě neexistovala) odhaduje na 8,3 stupně. Potrhané elektrické vedení zapálilo plyn unikající ze zničených rozvodů a silný vítr roznesl požáry po celém městě. Tři dny trvalo, než se vzniklé peklo podařilo dostat pod kontrolu. Přes heroické úsilí hasičů, kterým v mnoha případech chyběla voda z nefunkčního potrubí, zničil požár kolem 28 000 domů a ponechal více než dvě třetiny obyvatel města bez domova. Zemětřesení s následnými požáry si celkem vyžádalo kolem 3000 obětí a škoda byla odhadnuta na více než 10 miliard dnešních dolarů.
Seismologové později spočítali, že destrukční energie, která se uvolnila posunutím tektonických desek zhruba o čtyři a půl metru, odpovídala ekvivalentu šesti milionů tun TNT, tedy asi dvanácti tisícům atomových bomb použitých v Hirošimě.
San Francisco se ocitlo na pokraji své existence. Z 80 % bylo zničeno a na mnoha veřejných prostranstvích vyrostla improvizovaná stanová městečka pro tisíce zoufalých obyvatel. Musely být povolány federální jednotky, aby udržely ve městě pořádek a zabránily rabování. Jen stanné právo a přísné vyhlášky umožnily další fungování těžce zraněného města.
Na velké pečeti města a okresu San Francisco najdeme bájného ptáka fénixe. Stal se součástí městského znaku téměř vizionářsky na počátku 20. stol. a měl symbolizovat nezničitelnost města. Jen o pár let později přišla zkouška, kdy město nezůstalo svému symbolu nic dlužno. S energií sobě vlastní se vrhlo do obnovy zničených čtvrtí a také vydalo svá první bezpečnostní pravidla pro stavby v seismicky aktivní oblasti. Jako všechno, i tato pravidla prošla do dnešních dob dlouhým vývojem. V současnosti by měla většina velkých staveb ve městě odolat otřesům do 8 stupňů Richterovy škály. To se týká především mrakodrapů ve Finančním distriktu, veřejných budov, mostů a komunikací. Díky tomu se škody i počty obětí následných zemětřesení částečně eliminovaly.
Je to však nezodpovězená otázka. Při posledním velkém otřesu (zemětřesení Loma Prieta v roce 1989) zaznamenaly úřady 63 obětí (v městě samotném ale jen sedm). Škody na domech, mostech a komunikacích dosáhly zhruba poloviny částky z roku 1906. Síla otřesu byla tehdy „pouhých“ 6,7 stupňů podle Richtera, a tak zůstává nejasné, jaké by byly následky, kdyby otřesy dosáhly stejné síly jako na počátku 20. století. Podle některých odborníků a také vzhledem ke skutečnosti, že San Francisco stále tvoří z 96 % výhradně dřevěné domy, by mohly být opět nedozírné. Zvláště, pokud by foukal silný vítr a následovala by – jako tehdy – řada požárů.
Většina obyvatel města si však starosti příliš nepřipouští. Naučili se životu na tektonickém zlomu a měnit jej za klidnější na bezpečnějším místě nechtějí. Mají své město rádi. A to navzdory skutečnosti, že časovaná bomba pod jejich nohama stále tiká…
Další články z vydání o San Franciscu naleznete zde