Přichází nečekaně. Jako první ho obvykle ucítí ptáci a jejich vyděšená hejna zaplní oblohu. Pak to přijde. Země se pohne a obrázky na stěnách se spolu s lampami u stropu dostanou do divokého reje. Je slyšet rány prvních padajících předmětů a zdvihají se oblaka prachu. Výškové stavby se neovladatelně rozkývají a někdy se ozývá vzdálené dunění. Vyděšení lidé vybíhají na ulice. Už je to tu zase. Zemětřesení…
Pozná to každý, kdo se z vnitrozemí či z přímořských letovisek na jihu vydá v létě do San Franciska. Zatímco v kalifornském Central Valley teploty běžně přesahují třicet stupňů, v blízkosti Zlaté brány, pouze o pár desítek mil směrem na západ, je situace naprosto jiná. Když se zeptali Marka Twaina, kde prožil svoji nejstudenější zimu, slavný humorista odpověděl: „Nejstudenější zima, jakou jsem zažil, bylo léto v San Francisku.“
San Francisco má 220 parků, což je překvapivé u města, které se potýká s prostorem. Většinou je to spojováno se snahou místních obyvatel udržet své zahuštěné město příjemné a obyvatelné. Podstatnou část této veřejné zeleně tvoří relativně malá místa, často nevyužité parcely na křižovatkách komunikací či vrcholky pahorků. Přesto tu najdeme městský park, který svojí velikostí přesahuje Central Park v New Yorku a návštěvností se řadí na páté místo v USA…
Daleko od čtvrtí zvučných jmen se v jihovýchodním cípu San Franciska nachází oblast, kam zabloudí jen málo turistů. Kdysi to byla dělnická čtvrť přiléhající ke stále ještě fungujícímu pozůstatku sanfranciského přístavu. Ještě předtím zde byla vesnice pokřtěných indiánů, kteří patřili ke komunitě nedaleké misie Dollores. Vedla ji skupina španělských františkánů, pár století už nefunguje, ale španělština je na zdejších ulicích slyšet dodnes…
Ostrov Alcatraz má rozlohu necelých devět hektarů, ale přitahuje pozornost více než jakékoliv jiné místov zátoce San Francisco. Je jedním z orientačních bodů, které oko ihned zachytí při pohledu z přístavních mol, od Zlaté brány či z městských vyhlídek. Na první pohled nevypadá nikterak zlověstně. Zasazen do panoramatu zátoky, jeví se spíše jako idylické místo než kdysi tak obávané vězení. V tom se právě skrývá jeho rafinovanost. The Rock – Skála – totiž klame tělem…
Zatímco historický Řím vznikl na sedmi pahorcích, San Francisco má kopečků na svém nevelkém území čtyřicet tři. Už od dob zlaté horečky byly překážkou pro veřejnou dopravu. Ta zde začala fungovat již roku 1851 v podobě omnibusů. Strmé ulice však pro vozy tažené koňmi znamenaly těžký úkol. Vozkové používali k pohánění zvířat nevybíravým způsobem bičů a občas se stávalo, že spřežení uklouzlo a vůz naložený pasažéry sesmýkal nebohé koně zpět pod kopec. Svědkem jedné takové nehody byl prý i mladý skotský inženýr. Protože měl spoustu nápadů a také řadu zkušeností s výrobou strojních zařízení pro dolování, napadlo jej, že musí existovat i jiný způsob. O pár let později vyjel do sanfranciských ulic první Cable Car…
Pahorky města San Franciska jsou legendární. Kromě toho, že mohou posloužit jako skvělá kulisa k pořádné automobilové honičce v akčním filmu, patří také neodmyslitelně ke koloritu města. Dříve sice byly překážkou v jeho rozvoji a existovala tendence srovnat je s okolním terénem, dnes jsou však vyhledávanými rezidenčními oblastmi či oddychovými zónami. Některé z nich jsou opravdovými celebritami…
Úžina, jež spojuje zátoku San Francisco s oceánem, není příliš přívětivé místo. Většinu času jí protéká silný mořský proud, který čtyřikrát denně změní svůj směr. Obvykle tu fouká silný vítr, jehož rychlost může překročit až 100 km/h, a i když zrovna nedosahuje extrémních hodnot, vždy s sebou přináší oceánský chlad a občas také hustou mlhu. Jestliže k tomu připočteme seismické riziko nedalekého zlomu sv. Ondřeje, nezdá se být výsledek právě ideální lokalitou pro stavbu gigantického mostu. A tak nepřekvapí, že když se nakonec našli odvážlivci, kteří ho postavili, stal se most přes Zlatou bránu přes noc symbolem města a divem světa…
Výraz americké angličtiny „neighbourhood“ nemá v češtině ekvivalent. Ve většině případů se překládá jako čtvrť. To však není úplně výstižné, protože pod pojmem čtvrť se obvykle myslí větší správní celek. San Francisco žádné správní celky nemá a celé je řízeno z jediné radnice. Proto neexistuje žádný přesný seznam zdejších neighbourhoods. Podle městského plánovacího odboru jich je 36, ale zapálení znalci místní demografie jich rozlišují až 123. Některá z nich tvoří řada bloků a jsou velmi výrazná, zatímco jiná zahrnují jen pár sousedících ulic a jejich jména znají jen zasvěcení. Věhlas těch výrazných zasahuje mnohdy daleko za hranice San Franciska. Tak se to na město, jehož kosmopolitní charakter vystoupal až do první ligy, sluší a patří…
Zátoka, kterou španělští kolonizátoři koncem 18. stol. pojmenovali po sv. Františku z Assisi, je rozsáhlé vnitrozemské vodní těleso na západním pobřeží Spojených států. Táhne se v délce přes 100 km v severojižním směru a od Pacifiku je oddělena posledním hřebenem Pobřežního pohoří. S oceánem ji spojuje jediná skalnatá úžina o šířce pouhé jedné míle. Když 1. července 1846 spatřil úžinu cestovatel a kartograf John C. Fremont, žilo na jejím jižním břehu pár desítek pokřtěných Indiánů kolem misie a největší osadou byla vesnice Yerba Buena o necelých třech stech duších…
