Cable Car
Zatímco historický Řím vznikl na sedmi pahorcích, San Francisco má kopečků na svém nevelkém území čtyřicet tři. Už od dob zlaté horečky byly překážkou pro veřejnou dopravu. Ta zde začala fungovat již roku 1851 v podobě omnibusů. Strmé ulice však pro vozy tažené koňmi znamenaly těžký úkol. Vozkové používali k pohánění zvířat nevybíravým způsobem bičů a občas se stávalo, že spřežení uklouzlo a vůz naložený pasažéry sesmýkal nebohé koně zpět pod kopec. Svědkem jedné takové nehody byl prý i mladý skotský inženýr. Protože měl spoustu nápadů a také řadu zkušeností s výrobou strojních zařízení pro dolování, napadlo jej, že musí existovat i jiný způsob. O pár let později vyjel do sanfranciských ulic první Cable Car.
Andrew Smith Hallidie přišel do Kalifornie jako mnoho jiných v období Zlaté horečky. Bylo mu 16 let a se svým otcem se pokoušeli vytěžit nějaké zlato v podhůří Sierry Nevady. Po neúspěchu se otec vrátil zpět do Velké Británie, ale mladý Andrew se potloukal po zlatých polích a snažil se uplatnit svůj technický talent. Stal se držitelem několika patentů a v roce 1857 se usadil v San Francisku, kde provozoval manufakturu na výrobu prvních ocelových lan v Kalifornii. Do „Zlaté země“ se občas vracel a zabýval se zde stavbou závěsných mostů či lanovek na rudu. V roce 1871 vytvořil svůj plán veřejné přepravy, který měl znamenat revoluci v dopravním systému města.
Jeho vize spočívala v tramvajovém vozidle, které by bylo poháněno nekonečnou smyčkou lana nepřetržitě běžící pod vozovkou. Aby mohlo zastavovat, mělo mít speciální čelisti (grip) procházející štěrbinou ve vozovce, kde se přichytávaly k lanu podle potřeby strojvedoucího. Lano by bylo poháněno ze strojovny pomocí parního stroje a pohybovalo by se konstantní rychlostí.
Hallidie sice získal potřebná povolení od městské rady, ale vražedný termín, nedůvěra veřejnosti a hlavně nedostatek financí celý projekt téměř zastavily. Teprve v květnu 1872, kdy se mu podařilo získat potřebnou sumu peněz, zahájil práce na výstavbě první linky. Jenže jak stavba pokračovala, objevovaly se nové nečekané technické problémy, které dílo zpomalovaly a jež bylo nutno urychleně řešit. Termín pro dokončení stavby, 31. červenec 1873, se nezadržitelně blížil. Pokud by stavba nebyla v tomto termínu dokončena, licence na následný provoz pozbývaly platnost. Závěrečné měsíce se kvůli tomu odehrály v hektickém tempu a technici neměli ani čas provádět průběžné zkoušky systému. Ačkoliv se o půlnoci rozhodujícího dne podařilo roztopit parní kotle ve strojovně, nikdo nevěděl, zda bude nový systém fungovat či nikoliv.
Prvního srpna v pět hodin ráno, když město ještě spalo, nastoupil Andrew Hallidie se svými společníky do svého vynálezu. Nejprve vyzkoušel brzdy, pak uchopil ovládací kolo gripu a čelisti se pevně sevřely kolem běžícího lana. První vagon sanfranciské lanové dráhy se vydal ulicí Clay dolů k přístav…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – San Francisco