Golden Gate Park
San Francisco má 220 parků, což je překvapivé u města, které se potýká s prostorem. Většinou je to spojováno se snahou místních obyvatel udržet své zahuštěné město příjemné a obyvatelné. Podstatnou část této veřejné zeleně tvoří relativně malá místa, často nevyužité parcely na křižovatkách komunikací či vrcholky pahorků. Přesto tu najdeme městský park, který svojí velikostí přesahuje Central Park v New Yorku a návštěvností se řadí na páté místo v USA.
Městský park Golden Gate se táhne v délce téměř 5 km mezi čtvrtí Haight-Ashbury a pacifickým pobřežím. Tvarem připomíná Central Park, který mu byl kdysi vzorem. Šířkou se s ním téměř shoduje, je však o půl míle delší a s rozlohou 412 ha o celou pětinu větší. Je samozřejmě i mladší, neboť v dobách, kdy vznikal newyorský park, bylo horečně rostoucí San Francisco soustředěno kolem přístavu na druhé straně poloostrova. Na místě dnešního parku se nacházela rozsáhlá duna oceánského písku pokrytá sporou vegetací. Přetvořit stále se měnící přesypy v parku anglického typu vyžadovalo hodně odvahy a odhodlání.
Jako první tuto odvahu našel komisař městských parků William Hammond Hall. Roku 1871 nakreslil plán parku a podělil se o projekt se svým asistentem Johnem McLarenem. Ten pocházel ze Skotska, kde se vyučil zahradnictví v Královských botanických zahradách v Edinburghu a měl zkušenosti se zpevňováním břehů pomocí vegetace u neklidných severských moří. Stavbu parku na písečné duně přezdívané „Bílý slon“ pojal za své životní dílo. Pomocí speciálních travin McLaren s Hallem zpevnili písek a zabezpečili ho proti pohybu a erozi. Do vzniklé půdy pak začali zasazovat odolné stromy, jako byly australské eukalypty, monterreyské borovice či cypřiše velkoplodé. Když se půda ještě více stabilizovala, mohlo se začít se stavebními úpravami. Na pobřeží oceánu byly postaveny dva holandské mlýny, které čerpaly podzemní vodu až do jezera Stow na vrcholu Jahodového kopce, odkud se přirozeným spádem rozváděla do dalších umělých vodních tůní a jezírek a současně sloužila k zavlažování celého parku. Když pak Hall v roce 1890 na své místo rezignoval, jeho nástupcem se zcela logicky stal McLaren.
„Uncle John“ (strýček John) se stal legendou a neúnavným bojovníkem za stavbu parku. Během svého života prý zasadil dva miliony stromů a „svému“ parku věnoval podstatnou část své třiapadesátileté kariéry šéfa městské parkové zeleně. Přestál jak snahy místních politiků a podnikatelů na přetvoření celé oblasti v dostihové závodiště, tak i to, když v roce 1893 místní tiskový magnát de Young zabral na šest měsíců část parku na uspořádání Veletrhu uprostřed zimy. De Youngův projekt byl chvályhodný. Měl se stát protiváhou Kolumbijské výstavy v Chicagu a povzbudit sanfranciskou ekonomiku v krizových letech konce 19. stol. U milovníka přírody McLarena se však okázalá akce podpory nedočkala.
Pod jeho vedením park přežil i těžkou zkoušku v roce 1906, kdy zde armáda postavila improvizované městečko pro ty, kteří přišli při zemětřes…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – San Francisco