Nevím, zda je něco zvláštního ve zdejší vodě či vzduchu, nebo zda v kraji koluje nějaký speciální kousek genetické informace, ale faktem zůstává, že množství osobností z Podblanicka, Benešovska a blízkého okolí, které se v posledních pěti stoletích nějakým způsobem zapsaly do dějin hudby, je tak velké, až to snad nemůže být náhoda. A když se k nim přidají další osobnosti, jež odtud sice nepocházejí, ale nějaký čas zde pobývaly, nabývá takový seznam úctyhodné podoby.
Buďme upřímní, vesnička Růžkovy Lhotice, ležící asi 20 km jihovýchodně od Vlašimi, není zrovna pupek světa. Dnešní část městyse Čechtice eviduje necelých 30 adres a 17 stálých obyvatel. Pokud nemáte auto, je to sem od nejbližší zastávky autobusu kilometr. Přesto stojí za to se sem vypravit – kvůli Kraji tónů. Expozice s tímto názvem a dovětkem „Podblanicko v dějinách hudby“ je instalována ve čtyřech sálech prostého barokně-klasicistního zámečku, který stojív místech tvrze doložené už v roce 1363 a dnes je jedním z objektů Muzea Podblanicka. Místo to není náhodné. V červenci 1835 koupil Růžkovy Lhotice v dražbě František Smetana, otec našeho slavného skladatele. Šlo nejen o zámek, ale také statek, k němuž patřil pivovar, lihovar s výrobou potaše, hospoda, mlýn a polesí. Pro Františka Smetanu, kterému krátce před tím skončil nájem zámeckého pivovaru v Jindřichově Hradci, šlo o vrcholný okamžik jeho životní dráhy, přestože nakonec musel po devíti letech kvůli své obtížné finanční situaci Lhotice zase prodat a pronajmout si pivovar v Obříství. V letech 1835–1843 však Bedřich Smetana trávil v Růžkových Lhoticích každé prázdniny, koncertoval při akademii na zámku v Čechticích, skládal, čerpal inspiraci z okolní krajiny a vesnického života, prožíval první lásky a zcela jistě tu byl šťastný. To ostatně připomíná i jeho busta ve výklenku v jižním průčelí zámku.
Růžkovy Lhotice jsou tedy jedním z důležitých smetanovských míst v naší vlasti, což se pochopitelně odráží i v expozici, ale pojďme se do ní podívat chronologicky. První sál je věnován zají mavým a v některých případech dnes už nepříliš známým osobnostem z 16.–19. stol. Historicky nejstarší vzpomínanou postavou je Jan Trojan Turnovský, utrakvistický kněz, který zhruba od 80. let 16. stol. působil na Benešovsku, skládal písně, často vícehlasé, a další skladby, z nichž se 15 zachovalo v kompletní a 25 v částečné podobě. Ze záplavy dalších jmen ční nad jiné jedno – mistr evropského baroka Jan Dismas Zelenka, dvorní skladatel saských kurfiřtů a polských králů, který se narodil v Louňovicích pod Blaníkem.
Druhá místnost připomíná Bedřicha Smetanu a dobu, kdy Růžkovy Lhotice patřily jeho otci. Dominantou jsou dva klavíry. Ten z pražské dílny Václava Jiříkovského vyrobený někdy po roce 1834 je dvojnásob cenný – od tohoto výrobce se totiž dochovaly pouhé dva nástroje, ten druhý je v Českém muzeu hudby v Praze. Mladý Bedřich hrál na klavír od Jiříkovského na oné již zmíněné akademii v Čechticích v roce 1840. Druhý nástroj pochází od F. Blümela z Vídně a Smetana na něj hrá…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Posázaví
kraj tónů