Královský burgh Culross

Když jsem před deseti lety poprvé zavítal do Skotska, byl mým nerozlučným spojencem zelený průvodce Michelin. Jeho hodnocení skotských krás se ukázalo nejlepším vodítkem k poznávání této nádherné země. A tehdy jsem se pozastavil nad obcí s neznámým jménem, která byla ohodnocena třemi hvězdami, stejně jako třeba Edinburgh či Glasgow. Věděl jsem, že Michelin svým nejvyšším hodnocením příliš neplýtvá, a tak jsem se rozhodl zjistit, cože tak výjimečného se skrývá v městečku, kde podle průvodce žilo jen 460 obyvatel. Netušil jsem, že to bude cesta do minulosti.

Malebné městečko Culross (kúros) leží na severním břehu zátoky Forth, asi třicet kilometrů od Edinburghu. Statut královského burghu – tedy obce s vlastní samosprávou a rozsáhlými ekonomickými privilegii – vlastní již od roku 1588. Místo dnes dýchá poklidnou venkovskou atmosférou a jen stěží lze uvěřit, že v šestnáctém a sedmnáctém století patřil Culross k nerušnějším skotským přístavům. Historie jeho osídlení však sahá ještě hlouběji do skotských dějin, kde je spojena s legendou o skotském světci sv. Mungovi, patronu města Glasgow.

Podle této pověsti vybral král Lothas, vládce Lothianu, za manžela pro svou dceru jménem Thenew pohanského prince Eusebia. Thenew, věrna své křesťanské víře, však nápadníka odmítla a za trest byla vyhnána z otcovského domu. Zhrzený princ ji však pronásledoval, dostihl a znásilnil. Když král Lothas zjistil, že jeho dcera – neprovdána – čeká dítě, odsoudil ji k smrti. Thenew byla posazena do loďky bez vesel a potravin a ponechána osudu na širém moři. Příliv však přihnal loďku do zátoky Fort, do míst dnešního Culrossu, kde tenkrát sídlila křesťanská komunita, v jejímž čele stál pozdější skotský světec – sv. Serf. Zde Thenew porodila syna, který dostal jméno Kentingern. Serf dítě pokřtil a učinil z něj později svého nejoblíbenějšího žáka. Dal mu také druhé jméno – Mungo, což prý znamená ‘milovaný’. Podle církevních kronik se sv. Mungo narodil v roce 518.

Culross tedy patřil mezi důležitá náboženská centra již v prvním tisíciletí, a to byl patrně i důvod, proč zde byl roku 1217 založen cisterciácký klášter. Byli to právě mniši, kteří si povšimli, že na obnažených březích Firth of Forth se nacházejí vrstvy černého kamene, který zapálen, vydává větší žár než oheň ze dřeva. Jak se obliba nového paliva zvyšovala, rostl i význam přístavu, který nedaleko od opatství vznikl. V roce 1490 dostalo město obchodní a tržní práva a později se stalo – udělením statutu královského burghu – důležitým exportním přístavem pro Holandsko a Skandinávii. Souběžně s těžbou uhlí se rozšířila další hospodářská činnost – solivary. Uhlí se totiž používalo jako palivo pod obrovskými pánvemi s mořskou vodou, a tak se stal Culross koncem 16. století největším výrobcem soli ve Skotsku. Ještě roku 1633 bylo v provozu na padesát odpařovacích pánví. Přes zdejší přístav procházelo asi 8 % veškerého skotského vývozu a podle starých pramenů kotvilo jednou před Culrossem 170 lodí.

Dalším důležitým obchodním artiklem se stal tzv. culrosský girdl, na jehož výrobu měli zdejší výrobci monopol. Jednalo se o plotýnku na pečení placek a lívanců, která byla neodmyslitelnou součástí každé skotské domácnosti. Výrobní monopol stvrdil ve svém dopise skotský král Jakub VI. v roce 1599. V téže době se majitelem dolů v Culrossu stal neúnavný podnikatel a inovátor sir George Bruce. Jako první instaloval zařízení na čerpání podzemní vody a odvážil se sledovat uhelné vrstvy až hluboko pod mořské dno. Dlouhá štola pod zátokou Forth prý ústila na umělém ostrově, kde byla obehnána zdí proti vysokým přílivům. Ve své době to bylo nevídané technické řešení a štolou prý osobně prošel i zmiňovaný král Jakub VI. Když se však u výstupu z šachty rozhlédl a shledal, že je obklopen mořem, vyděsil se k smrti a cestu zpět raději absolvoval ve člunu.

Sir Bruce si ve městě postavil honosný dům, který je dnes turistickou atrakcí číslo jedna a od 19. století se mu přezdívá jednoduše ‘palác’. Jeho vnitřní vybavení je autentickým obrazem životního standardu bohatého podnikatele na přelomu 16. a 17. století. Je také důkazem prosperity královského burghu. Lodě, vyvážející uhlí a sůl, se vracely s nákladem pálených tašek na střechy, s holandskou keramikou a nábytkem i s novými architektonickými podněty, které se pak objevily v městské výstavbě.

Úpadek města začal s rozvojem transatlantického obchodu. Navíc roku 1625 poničila těžká bouře uhelné štoly pod mořským dnem a důlní aktivity se přesunuly do jiných lokalit. S upadající těžbou uhlí se vytratila i výroba soli a slavný kovaný girdl z Culrossu byl od roku 1760 z trhu vytlačován mnohem levnějšími litinovými pláty z nedaleké slévárny v Carronu. Nakonec byly rozebrány i nepoužívané přístavní hráze a jejich kámen se použil na stavbu nového přístavu v nedalekém Leithu. Město se propadlo do strnulé letargie. V bouřlivém 19. století, kdy jiná města strhávala staré domy a všude se budovaly široké bulváry, se Culross změnil jen málo. Nejméně 150 let trval spánek města, rušený jen cvakáním tkalcovských stavů, které však nemohly nahradit dávné ekonomické aktivity. Staré domy chátraly a jejich majitelé se stěhovali do velkých průmyslových center.

Teprve v roce 1932 si členové nedávno založená nadace The National Trust for Scotland povšimli, že Culross představuje zcela unikátní soubor historických budov, neponičených nástupem průmyslové revoluce. Nadace tehdy vyčlenila celou polovinu svého skromného jmění, 700 liber, na zakoupení první budovy v Culrossu – paláce, který si postavil sir George Bruce. Během následujících dvaceti let přibývaly v majetku nadace další domy, jejichž nízká prodejní cena prozrazovala jejich katastrofální stav. Například takzvaná Studovna – impozantní dům z roku 1610 – stála pouhých 150 liber. Po dlouhých letech oprav dnes visí emblém nadace The National Trust for Scotland na téměř dvou desítkách zrestaurovaných historických budov Culorssu.

Prohlídková trasa městem není dlouhá. Začíná obvykle na parkovišti u staré loděnice, odkud je kousek ke zmiňovanému Brucovu paláci. Citlivá restaurace mu vrátila původní oranžovou barvu a procházka jeho interiéry uspokojí i náročnou touhu po autentičnosti. K paláci patří i zahrada, o níž se však neví, zda existovala již v dobách sira Bruce.

Pár kroků od paláce je radnice z roku 1626, typická skotská stavba z kamenných kvádrů. Zvonice a hodinová věž, přistavěná o půldruhého století později, však stále ještě nese prvky nizozemské architektury. Městská rada se zde scházela až do roku 1975. Dnes slouží radnice především jako muzeum, kde si lze prohlédnout i bývalé vězení. V prohlídce pokračujeme po kostrbatém dláždění úzké uličky až na malé náměstíčko, kde je největší stavbou už zmiňovaná Studovna, jejíž vyhlídková věž prý sloužila biskupu Leightonovi z Dunblane jako pracovna. Kromě krásného holandského porcelánu zde mohou návštěvníci obdivovat i nádherný výhled na zátoku Forth. Uprostřed náměstí pak stojí Mercat Cross, obelisk zakončený skotským erbovním zvířetem – jednorožcem. Podle staré tradice bývaly právě tady uzavírány důležité obchody. Na obelisku je však původní pouze podstavec, jeho zbytek pochází z počátku 20. století. O kus dál stojí bývalá námořnická ubytovna a v dalším domě prý pobýval námořní kapitán se sklonem ke klasice. Svědčí o tom řecký nápis nad oknem.

Při obhlídce nakonec dojdeme až k troskám cisterciáckého opatství. Většina budov sice nepřežila reformaci, ale část klášterní kaple dodnes slouží jako kostel místní farnosti. Pod honosným náhrobkem zde také odpočívá sir George Bruce s rodinou. Jako cestu zpět můžeme zvolit některou z bočních křivolakých uliček a obdivovat další staré domy s komíny ve štítových zdech a s nezbytnou ozdobou ‘vraních schodů’ na okrajích štítů. I nová výstavba se snaží přizpůsobovat starým vzorům, a tak například elektrická rozvodna pro město –nezbytnost moderní doby – je ukryta v jedné z historických staveb.

Od své první návštěvy jsem Culross navštívil ještě několikrát a nikdy jsem své zastávky nelitoval. Ve zdech starého královského burghu se totiž skrývá odvěký podnikatelský duch Skotska. Zůstává zde spolu s respektem k vlastní historii, a to je kombinace, kvůli které stojí za to přijet kdykoliv znova.