Království tulipánů

Rovnítko mezi slovy Nizozemsko a tulipány se stalo jedním z nejčastějších klišé používaných v souvislosti s touto zemí. Zatímco mnohá jiná podobná automatická spojení přežívají spíše jen setrvačností, v tomto případě to pořád platí – Nizozemsko prostě je zemí tulipánů. Nanejvýš můžeme upřesnit, že nejde jen o tulipány, ale o květiny vůbec.

Existuje několik verzí toho, jak se dostal původně perský tulipán přes Turecko do Evropy a kdo z Evropanů ho kdy spatřil jako první. A vlastně to není až tak důležité. To podstatné, co se kolem tulipánů začalo odehrávat, je spojeno s postavou lékaře a botanika Charlese de L´Ecluse, známého pod polatinštělou podobou jména jako Carolus Clusius. Narodil se v Arrasu, studoval práva v Gentu a medicínu v Montpellieru, ale lékařskou praxi nikdy neprovozoval, zato se zajímal o rostliny, zpočátku hlavně léčivé, ale záhy i všechny ostatní. Když působil několik let ve Vídni jako ředitel zahrady léčivých rostlin císaře Maxmiliána II., stihl za tu dobu prostudovat rakouskou alpskou flóru a jako první (alespoň co se zdokumentovaných výstupů týká) stanout na vrcholu Schneebergu, nejvýchodnější alpské dvoutisícovky. Ale hlavně se asi právě ve Vídni poprvé seznámil s tulipány. Zaujaly ho a už v roce 1592 o nich zveřejnil pojednání. Když se o rok později stal profesorem na univerzitě v Leidenu a spoluzakladatelem tamní Hortus Academicus, první botanické zahrady v Nizozemí, bylo jasné, že začne pěstovat tulipány i tam. Tulipánům se v Nizozemí dařilo, začaly se pomalu šířit a získávat věhlas. Dokonce takový, že Clusiovu botanickou zahradu navštívili několikrát zloději a ukradli odtamtud stovky tulipánových cibulek.

Byl to také Clusius, kdo se začal jako první zabývat rozmanitým zbarvením tulipánů a povšiml si toho, že občas vznikají květy zvláštním způsobem žíhané. Teprve v 19. stol. se přišlo na to, že za tímto vzácným a o to cennějším zbarvením stojí virová infekce. Poprask, který zejména tyhle zvláštní květy vyvolaly, ale na sebe nenechal čekat zdaleka tak dlouho. V Nizozemí totiž v letech 1634–1637 vypukla tulpenmanie, ano, doslova tulipánománie, případně, chcete-li, bollengekte – cibulkové šílenství. S cibulkami, jejichž cena se raketově vyšplhala do astronomických výšek, chtěl obchodovat kdekdo. Není divu – některé dochované údaje jsou ohromující. V roce 1635 se třeba 40 cibulek prodalo za 100 000 florinů, což tehdy představovalo stejnou kupní sílu jako asi jeden milion eur! Období tulipánománie bylo dobou, kdy do obchodu s cibulkami vstoupili masově spekulanti. Všechno skončilo nevyhnutelným krachem a pádem cen. Seriózní výzkumy z konce 20. stol. sice nasvědčují tomu, že zprávy o tulipánománii byly do jisté míry přehnané, ale přesto zůstává tento…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nizozemsko