Pozorování volně žijících ptáků je na našich toulkách přírodou milou zábavou a potěšením. Pro mnohé lidi se však staly cílené výlety do přírody zálibou, která vyžaduje i jistou míru profesních znalostí. Tak jako správný houbař potřebuje znát alespoň základní druhy hub, tak i správný amatérský ornitolog by měl poznat ptáka nejen podle vzhledu, ale i podle hnízda, vajíček a především podle hlasu.
Jižní Čechy, a Třeboňsko zvlášť, se mohou pochlubit velkou pestrostí přírodních biotopů, od otevřených velkých rybníků se zelenou korunou rákosin na obvodu, přes drobné rybníčky, mokřady různých druhů či květnaté louky až po lužní lesy a pastviny. Všechna tato místa jsou pro ornitology i běžné turisty velmi přitažlivá, protože tu bývají k vidění celá hejna vodních a brodivých ptáků a i ti, které nevidíme, oznamují svou přítomnost dost hlasitě, zejména na jaře. Celkem bylo na Třeboňsku pozorováno více než 280 ptačích druhů, z toho 180 zde hnízdí.
K nejznámějším vodním ptákům patří samozřejmě kachny a mezi nimi na prvním místě kachny divoké neboli březňačky, nejrozšířenější kachní druh na světě. Na našem území včetně Třeboňska se však početnost hnízdní populace kachen divokých dlouhodobě snižuje, naproti tomu u zimujících ptáků dochází k mírnému nárůstu. Z dalších kachen na rybnících mnohdy zahlédneme menší hejna poláků, často promíchaných s březňačkami. Na našich rybnících bývá často k vidění polák chocholačka, který je až na své svítivě bílé boky zcela černý. Blízce příbuzný polák velký je celkově světlejší, má bílá i křídla a rezavou hlavu. Mnohem vzácnější je zrzohlávka rudozobá, krásná kachna s jakoby načepejřenou rezavou hlavou. Blízkost s poláky prozradí její bílé boky. Protože se poláci pro potravu potápějí, dávají přednost čisté vodě a pobřežní vegetaci. Ze severských kachen se u nás vyskytují občas hoholové a do kategorie vzácnějších pak náležejí lžičáci, kteří dostali své jméno podle lžícovitě tvarovaného zobáku.
Kromě kachen jsou nejčastějšími obyvatelkami otevřených vodních ploch potápky. Na Třeboňsku hnízdí tři druhy – potápka roháč, potápka černokrká a potápka malá. Potravu získávají rovněž potápěním, a aby na lovené drobné rybky, vodní korýše, larvy hmyzu a jinou vodní havěť viděly, potřebují pro život průhlednou vodu. Když na rybníce uvidíme potápku, můžeme si být jisti jeho relativně čistou vodou. Všechny druhy potápek jsou tažné. Největší a asi nejpopulárnější je roháč, velký zhruba jako březňačka. K nejvíce ohroženým patří potápka černokrká, také s náznakem růžků z vějířkovitých per směřujících od očí k temeni hlavy. Nejmenší a nejroztomilejší je potápka malá. Je to neklidná malá hnědá kulička, které postačí třeba malý lesní rybníček, jen když je v něm čistá voda a bohatá vegetace.
Na třeboňských rybnících také hnízdí husa velká, která v minulém století z našeho území téměř zmizela. Až v posledních desetiletích se zase pomalu vrací. I když je u nás běžné rčení „husa hloupá“, jsou husy ve skutečnosti velmi