Kdo by neznal Kremži čili Krems! Znají ji nejspíš i ti, kteří toto půvabné městečko ve stejnojmenném údolí Kremstal, na soutoku řek Kremže a Dunaje v regionu Waldviertel, nikdy nenavštívili. Ačkoli původní dvojměstí Krems–Stein, ve společném svazku až do roku 1849, mělo slavnou historii a dobré víno, věhlas mu přinesla pikantní pochutina nesoucí jméno svého rodiště, tedy kremžská hořčice, byť se zde už nevyrábí. Jedno z nejoblíbenějších historických měst alpské republiky a brána do Wachau, pitoreskního údolí zapsaného na seznam Světového dědictví UNESCO, však nabízí mnohem více než „pouze“ štiplavý požitek.
První písemná zmínka o Kremži, pátém největším městě Dolního Rakouska, pochází z roku 995. Stein, současné předměstí Kremže, dříve samostatné město, je poprvé zaregistrován v roce 1072. První osídlení bylo nicméně podstatně starší, jak dokládá nejen dětský hrob z doby ledové starý 27 000 let, který objevili archeologové v roce 2005. Kromě tohoto dosud nejstaršího nalezeného pohřebiště na území dnešního Rakouska je vzácným svědkem historie také ženská soška Fanny z Galgenbergu. Nejstarší umělecké dílo Rakouska odkryly archeologické vykopávky v Kremži–Rehbergu v roce 1988 a ačkoli u žen se věk neprozrazuje, stáří křehké figurky je odhadováno na nejméně 32 000 let. Originál sošky je k vidění ve vídeňském Přírodovědném muzeu, a to společně s Venuší z Willendorfu, mladší o několik tisíc let. Kopii Fanny si lze prohlédnout v městském muzeu v Kremži.
K „Chremise“ si arabský kupec a geograf al-Idrísí v roce 1153 připsal do své mapy, obsahující města jako Ulm, Řezno či Vídeň, poznámku „důležité město na Dunaji“. Význam dvojčete Krems–Stein, které městská práva získalo v roce 1305, systematicky rostl právě díky výhodné geografické poloze na křižovatce obchodních cest. K rozvoji města, které obchodovalo nejen s vínem, ale také s železem a jeho produkty, došlo zejména za vlády českého krále Přemysla Otakara II. i za císaře Fridricha III. Obchodní aktivity závisely nejen na místním hospodářsko-politickém vývoji, ale také na okolních vlivech, jakými byly střety s osmanskou říší, které téměř periodicky omezovaly východní obchodní stezky, války, ať už husitské či devastující třicetiletá, epidemie, zejména morové, i přírodní katastrofy. V 18. a 19. stol. došlo k několika pokusům etablovat ve městě průmysl, zejména textilní, což se ale nepodařilo. V současnosti zde působí koncern zaměřený na technologie a průmyslové výrobky z oceli. K posílení významu Kremže přispěl především trimodální dunajský přístav na tři a půl tisíce kilometrů dlouhé vodní trase Rýn–Mohan–Dunaj spojující Severní moře s Černým.
Tam, kde se dnes učí a zkoumá, v historické hlavní budově Dunajské univerzity, byla od počátku 20. stol. tabáková fabrika, k jejímuž sortimentu patřila také velmi oblíbená dvaceticentimetrová specialita ze silného Virginia–Kentucky tabáku – „viržinko“. Továrna zaměstnávala na 800 lidí a v roce 1931 zaznamenala rekordní produkci 75 milionů cigár. Vzhledem k poklesu konzumace tabáku byla výroba od 80. let 20. stol. omezována a v roce 1991 definitivně ukončena. O čtyři roky později byla budova továrny přizpůsobena vzdělávacím účelům a v roce 2005 k ní přibyla moderní novostavba ze skla, oceli a hliníku. Fabrika na viržinka ve Steinu i závod na výrobu obuvi byly po více než sto let nejvýznamnějším a největším zaměstnavatelem zejména pro místní ženy v údolí Kremže.
Malebný a úrodný kraj kolem Kremže proslavilo pěstování vinné révy, jehož tradice sahají až do starší doby kamenné. Révě se zde daří nejen díky vlastnostem místní půdy…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dolní Rakousko