Kréta
Optikou návštěvníků ze střední Evropy si dnes Krétu spojujeme především s mínójskou kulturou a jejími památkami. Současný život ostrova je však určován dobou daleko pozdější, zahrnující především středověk a staletí dramatických změn po něm následujících. Patrné je to zejména ve městech a ve způsobu života jejich obyvatel.
Pokud bychom si chtěli některé typicky krétské město přiblížit, nebude to žádné z Odysseem zmiňovaných „devadesáti měst“, z nichž ostatně jmenoval jediné, dávno zaniklý Knóssos, ale některé z měst současných. Napadne nás samozřejmě to největší, Irákleio, a hned nato Chania, Réthymnon anebo Agios Nikólaos, vesměs starobylá, životem pulzující města, v nichž se překvapivě prolíná byzantská středověká tradice s italskou renesancí a s památkami z tureckého období, projevujícího se částečně i v životním stylu; nezapomínejme, že k osmanské říši patřila Kréta až do roku 1913.
Etnická příslušnost k řecky hovořící východořímské říši a následující dlouhá staletí byzantské vlády nad východní částí Středomoří však vtiskly celému ostrovu ráz země ovládané hlubokou křesťanskou vírou. Už někdy po roce 59 přichází na ostrov sv. Pavel a s ním křesťanství, jehož tradice a kultura pak prostupovaly životem celé společnosti. A to nejen v nejnápadnějších projevech, v typických stavbách chrámů s kupolemi, ale i v praktickém životě a v příklonu k pravoslaví jako nositeli řecké národní identity. Nikoliv tedy odkazování k tradicím antického Řecka, v té době už dávno zapomenutým, ale houževnaté lpění na ortodoxní víře později zachránilo Řeky před rozplynutím v mnohonárodnostní osmanské říši.
První zkušenost s područím islámu přinesl už rok 824, kdy byla Kréta obsazena Araby. Právě ti založili na severním pobřeží ostrova „hrad s příkopem“ Rabd-el-Chandak, pozdější benátskou Candii a dnešní Irákleio. V roce 961 je Byzantinci vyhnali, ale už dvě století nato se ostrov stal obětí další invaze: po věrolomném přepadení Konstantinopole křižáky v roce 1204 se Kréty zmocnili Benátčané, kteří ji učinili významnou oporou svých zájmů ve východním Středomoří.
Benátčané ostrov ovládali více jak 450 let – a pro život místních obyvatel to nebylo šťastné období. S pravoslavnou vírou a s pocity Kréťanů si Benátčané problémy nedělali, chovali se jako dobyvatelé v nejhorším slova smyslu a jejich místo ve zdejších dějinách se značně rozchází s naší vžitou představou o ochráncích křesťanství a celé Evropy před tureckou hrozbou. Byli tu však příliš dlouho na to, aby svým životním stylem a renesanční a barokní kulturou nepoznamenali tvář ostrova až po naše časy – a mnohdy i ve velmi dobr…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kréta