„Velikonoce? Svatý týden si rozhodně nenechte ujít v Iztapalapě,“ radí nám pán za přepážkou mexické turistické centrály. „Je to naše nejbarevnější zobrazení posledních Kristových dnů se vším všudy a určitě se vám to bude líbit.“ Dáváme tedy na jeho slova a rozhodujeme se prožít největší křesťanský svátek v jedné ze čtvrtí Ciudad de México.
Velikonoční týden mají rádi všichni Mexičané. Žáci a studenti si užívají týden až čtrnáct dní prázdnin a na Zelený čtvrtek i Velký pátek vyhlašují volno snad všechny podniky kromě supermarketů. Volné dny pak každý tráví podle hloubky své víry nebo obsahu peněženky. Obyvatelé velkých měst směřují v hustých kolonách k prosluněným plážím Pacifiku, jinde se připravují rodinná setkání, organizují se procesí a někde již dokončují přípravy k dramatickému zobrazení posledních Kristových dnů. Vedle Taxka a Pátzcuara patří k nejslavnějším místům těchto představení právě Iztapalapa, kde se konají déle než jedno a půl století. Z původní zábavy vesničanů, kdysi církví i oficiálními orgány zakazované či pouze tolerované, se v posledních letech stala podívaná pro miliony diváků, ať už přítomných osobně nebo u televizních obrazovek. V prvních letech nového tisíciletí se jí dostalo dokonce přímé církevní podpory.
Svatý týden začíná Květnou nedělí. Palmové ratolesti, kterými kdysi Jeruzalémští vítali Krista při jeho vstupu do města, dnes připomínají kytice dovedně spletené z palmového listí. Muži je kupují svým ženám, snoubenkám a přítelkyním, jež si je nechají brzy ráno posvětit v kostele. Všichni společně se pak zúčastní procesí a většina párů se s palmovými kyticemi prochází po městě až do večera.
Oslavy vrcholí až v závěru týdne, a tak na Zelený čtvrtek v poledne vystupujeme v Iztapalapě ze stejnojmenné stanice metra. V okolí je rozložena řada kolotočů a jiných atrakcí, mezi nimiž se proplétáme až do centra městské části, kde jsme informováni o průběhu akcí. Vše začne ve dvě odpoledne na seřadišti u bývalého kláštera San Juan Evangelista de Culhuacán, takže ještě máme dostatek času obhlédnout přípravy. U zídky kláštera se začínají převlékat „římští“ pěšáci a jízda vyčesává své krásné koně. Většina těchto zvířat patří policii hlavního města a jejich výcvik jim umožňuje ukázněný pohyb ve velkých davech lidí. V další uličce se objevují první nazarenos v temně fialových tunikách. Fialová barva je symbolickým vyjádřením Kristova utrpení a tito bezejmenní hoši i muži v počtu blížícím se tisícovce jsou nejnápadnějším znakem iztapalapské slavnosti. Nebudou pouze provázet Krista při procesí, ale na místní Golgotu, vrcholek Cerro de la Estrella, si zítra každý vynese svůj kříž.
Ve dvě odpoledne už konečně všichni účastníci vycházejí v procesí, které navštíví kostely všech osmi iztapalapských čtvrtí. Mezi Římany, farizeji a prostými obyvateli Jeruzaléma poznáváme slavné biblické postavy – Pilát, Herodes, Barabáš, Veronika, Máří Magdaléna a mnozí další. Kristus, následován svými učedníky a oficiálními fotografy, kráčí důstojně v předtuše náročného programu, který jej očekává. Za ním nesou na poduškách symboly jeho ukřižování – palici s hřeby, trnovou korunu a kopí. V procesí kráčí i několik dívek ztělesňujících Pannu Marii v různých životních situacích, například Pannu Marii Matku či Pannu Marii Bolestnou, každou v oděvu a se symboly, jež jim přisuzují mexičtí věřící. Přibližně pětistovku oficiálních účinkujících obklopují nazarenos s nezbytným policejním a zdravotním doprovodem. Šestihodinové putování končí na hlavním náměstí pod sochou dávného aztéckého vůdce Cuitláhuaka. Prostranství je obkrouženo zátarasy a policejními oddíly, které diváky oddělují od účastníků procesí. Dvě velká osvětlená pódia, na nichž se budou odehrávat scény Poslední večeře a Pilátova soudu, jsou však bohužel příliš daleko od obecenstva. Jak se zdá, celé představení je určeno především televizním kamerám, jejichž lešení navíc silně narušuje celkový dojem.
Stmívá se a na náměstí přicházejí první nazarenos. Celý den chodili v nových sandálech nebo dokonce bosi, a tak chodidla mnoha z nich potřebují nejnutnější ošetření zdravotníků. Většině pomůže tinktura a obvaz, jen někteří se nechávají odnést na nosítkách. Za slavnostních fanfár přichází i Kristus s učedníky ke své poslední večeři. Navzdory dlouhým přípravám, které prý mají herci za sebou, přednášení textů nějak pokulhává. V průběhu děje vyskakují na pódium muži s kamerami na ramenou, aby divákům u televizorů neunikl ani nejmenší detail. Ostatním vystavují na odiv svá záda nasvícená reflektory, kterými herce dokonale překrývají. Večeře se neúměrně protahuje, a tak i s dalšími diváky odcházíme.
Vracíme se následující den a spolu s námi přichází také mnohem více poutníků. Včerejší klid dnes zanikl v milionovém zástupu. Náměstí s kulisami svírají silné prstence netrpělivých diváků, kteří se snaží protlačit až k ochranným bariérám. V poledne pokračují další biblické scény od Pilátova soudu až po Kristovu korunovaci. Nad čtvrtí krouží policejní vrtulníky, teplota šplhá nad třicítku a napětí sílí. Divákům v zadních řadách, kteří chtějí také něco zahlédnout, nabízejí své pomůcky prodavači laciných papírových periskopů, vytvořených ze dvou zrcátek a několika krabic od mléka. Herci na pódiu pokračují ve včerejších prostojích, a tak po hodině raději odcházíme na silnici vedoucí k pahorku Cerro de la Estrella, jenž nedaleko od vysokých křížů ukrývá zbytky aztécké pyramidy.
Cestou nás míjejí první nazarenos. Po včerejší chůzi přichází na řadu další disciplína. Po příkré kilometrové cestě nesou na ramenou dřevěné kříže, aby prožili naplno Kristovu bolest. Někteří nazarenos mají svůj malý pomocný tým, který jim poskytuje občerstvení nebo fyzickou pomoc. Kříže jsou různých velikostí, od malých (s těmi mrňousům pomohou maminky), až po stokilové klády dřeva, s nimiž zápasí ti nejsilnější. Davy diváků kolem silnice houstnou, blíží se hlavní účastníci. Římská jízda předvádí dobrý výcvik svých koní a neukázněné obecenstvo zahání zpět na chodníky. Opět vidíme všechny účinkující, ale toho nejvýznamnějšího pouze zahlédneme mezi štíty policistů. Ve tváři včerejšího vážného mladíka se odráží skutečné vyčerpání a krev na jeho rouchu vypadá téměř opravdově. Za novináři a jízdní policií už proudí davy, které chtějí vidět ukřižování. Tlačenicí projíždějí neukáznění jezdci na koních, jimž policejní výcvik schází. Konec, tady začíná jít o život, odcházíme. Na vrcholku kopce už za několik okamžiků Iztapalapští ukřižují svého 158. Krista, ale to již raději přenecháme jiným divákům.