„Hospital zbudovati dal Špork pro sto chudých, byv k tomu ponoukán svou dobročinností a křesťanským milosrdenstvím. A tím si postavil pomník, o němž i hanlivost pochvalně promlouvá.“
Gottfried Benjamin Hancke, dvorní básník hraběte Šporka
Dnešní hospital Kuks, jedna z nejvýznamnějších barokních památek v Česku, představuje jen část velkolepého komplexu, který dal na počátku 18. stol. na svém panství Choustníkovo Hradiště vystavět hrabě František Antonín Špork, velký filantrop a mecenáš. Nebývale štědrou sponzorskou a charitativní činnost si mohl dovolit především díky dědictví po svém otci Janovi, jednom z nejbohatších feudálů v Českém království. Přestože nebyl šlechtického původu, vojenská kariéra v habsburských službách od Bílé hory až po války s Turky mu vynesla nejen generálskou hodnost, ale i hraběcí titul a značný majetek, který získal darem od císaře a rozmnožil koupí. František Antonín, nejstarší z jeho čtyř dětí, získal dobré vzdělání. Zcestovalý, osvícený a svobodomyslný, zároveň silně věřící šlechtic se stal svéráznou i rozporuplnou osobností barokní doby. Nepříliš oslnivý původ se snažil překonat svým bohatstvím a uměleckou a společenskou činností. Jeho životním projektem se stal právě Kuks, který začal budovat na konci 17. stol.
Zdejší lázně, vystavěné na místě vyvěrajícího, údajně léčivého pramene, se měly stát jakýmsi centrem společenského života, salonem Evropy, který měl přitahovat prominenty tehdejší doby. Hrabě do projektu vložil nejen peníze, ale také své nápady, vytříbený vkus a smysl pro barokní symboliku. Jeho představy zhmotnil italský architekt Giovanni Battista Alliprandi, jeden z nejlepších té doby. Hlavní osou celého rozsáhlého údolního prostoru určili tok Labe, jež jako bájná řeka Styx oddělovalo dva rozdílné světy: života a věčnosti. Levý břeh, kde nechal hrabě vystavět zámek, kapli a lázeňský komplex s hostincem, divadlem a promenádou, patřil životu a světským radovánkám. Odehrávaly se i na prostranství u řeky, například na symetricky položeném závodišti lemovaném čtyřmi desítkami pískovcových trpaslíků, v letohrádku a dalších drobných stavbách, které hosté využívali. Stál tady i Dům filosofů – knihovna se 40 000 vzácnými svazky. Lázeňský Kuks, byť v té době údajně okázalejší než Karlovy Vary, se těšil z plné slávy jen pár desetiletí. Po smrti hraběte Šporka jeho následovníci o zámek ani lázně neprojevovali zájem. V roce 1740 je navíc poničila větrná smršť a povodeň. Neudržovaný zámek byl stržen v roce 1901. Zachovalo se z něj jen monumentální schodiště s kaskádami a postavami Tritónů a některé stavby v okolí, například proslulý hostinec U Zlatého slunce.
Zánik kukských lázní a naopak dochování hospitalu jako by potvrzovalo barokní chápání pomíjivosti života a věčnosti, jež teprve dává poze…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České baroko