Z některých božstev jde hrůza – rudé obličeje, černé vlasy, obočí a vousy, rozlícený výraz. Jiná velebně sedí v třpytivě zlaté blahobytnosti honosných rouch a tváří se vznešeně, jen málokteré si dovolí lehký úsměv, výjimečně přecházející v jakési spiklenecké mrknutí. To ale určitě neplatí pro sochy císařských úředníků, jejichž odměřený výraz je nadčasovým ztělesněním univerzální byrokracie. Na střechách chrámových síní občas posedávají podivná zvířata a postávají další bohové. A v pozadí za tím vším jede starý mudrc na vodním buvolovi po Cestě, která je skutečností, z níž vznikl vesmír, prvním principem a podstatou všech jevů.
Ta cesta se jmenuje tao a oním mudrcem je Starý mistr neboli ´, podle tradice archivář na královském dvoře dynastie Čou a trochu starší současník Konfuciův. Zatímco mistr Kchung byl historickou postavou, Starý mistr, vlastním jménem prý Li Er, je postavou spíše mytickou – neexistuje žádný důkaz, že opravdu žil. Dílo Tao-te-ťing (Kniha o cestě a ctnosti), jež mu je připisováno, není rozsáhlé. Tvoří ho 81 krátkých básní označovaných jako kapitoly, které mají dohromady jen něco přes 5000 čínských znaků. Podle vědců vzniklo zřejmě až ve 4. stol. př. n. l., ne-li ještě později, jako „sborník“ s texty většího počtu autorů. Legenda o jeho vzniku se však poslouchá lépe. Stařičký mistr, znechucený poměry u dvora v době, kdy byla dynastie Čou již v úpadku, rozhodl se svou zemi natrvalo opustit a vydal se na vodním buvolu směrem na západ. V hraničním horském průsmyku Sien-ku ho poznal strážce Jin Si a v obavách, že jinak bude mistrova moudrost navždy ztracena, požádal ho, aby své myšlenky sepsal. Lao-c´ tak učinil, aby potom beze stopy zmizel v západních krajích. Onen prozíravý strážce byl posléze zařazen do taoistického panteonu jako jeden z poněkud nepřehledného davu „nesmrtelných“.
Taoismus je tradičně označován za jediné „velké“ náboženství, které vzniklo na území Číny. Ale stejně jako konfucianismus, ani taoismus není jen náboženství, byť jeho religiózní forma je vymezena daleko zřetelněji než u konfucianismu. Jde o tzv. náboženský nebo lidový taoismus (tao-ťiao), rozvinutý postupně v mnoha směrech, jehož zárodky spočívaly samozřejmě již ve vzniku učení jako takového, ale významněji se začal prosazovat až ve 2. stol. díky Čang Tao-lingovi, zakladateli Cesty pěti měřic rýže neboli Cesty nebeských mistrů. Ten formoval svou školu pod vlivem rychle se šířícího buddhismu. Zatímco konfucianismus byl založen hlavně na etických principech a představoval do značné míry „státotvorné“ učení, buddhismus přinesl plejádu nejrůznějších božstev ovlivňujících každodenní život lidí, která uctíval v barvitých obřadech. Tím byl pro Číňany věřící odpradávna v množství bohů, duchů a démonů velmi přitažlivý. Čang Tao-ling nabídl svým stoupencům, údajně posilněn zjevením samotného Lao-c´a, jenž mu dal souhlas k vytvoření nového náboženství, velmi zajímavou alternativu k buddhismu, která vycházela z čínských kořenů a sahala až k samotnému mytickému Žlutému císaři (Chuang-ti), stvořiteli lidí a zakladateli společenského řádu, jenž prý žil ke konci první poloviny 3. tisíciletí př. n. l.
A tak začal taoismus postupně dostávat svůj velmi početný panteon, na jehož špičce stojí od 11. stol. Nefritový císař (Jü-chuang), který vládne všem nebeským i pozemským záležitostem, takže má k ruce rozsáhlou „administrativu“ tvořenou nesčetnými nižšími božstvy s přesně přidělenými úkoly. Na zemi ho zastupují mimo jiné městští bohové a také Cao-ťün, bůh domácího krbu a kuchyně. Sám Nefritový císař je jednou ze „tří čistot“, jak se označují tři taoistická nebe a tři božstva, která v nich žijí. Nefritovému císaři patří Nebe nefritové čistoty původně obývané Nebeským vládcem prapočátku (Jüan-š´ tchien-cun), jemuž dělal Nefritový císař asistenta. Druhé je Nebe horní čistoty, které patří Nebeskému vládci kouzelného drahokamu (Ling-pao tchien-cun), někdy nazývanému Pán taa (Tao-ťün), a třetí Nebe nejvyšší čistoty, kde panuje Nebeský vládce taa a te (Tao-te tchien-cun), který je totožný s Nejvyšším pánem Lao, tedy s Lao-c´em ve zbožštělé podobě.
Zvláštností taoismu je, že do jeho panteonu mohou vstupovat i pozemšťané, kteří vynikli nějakými svými činy. A tak v něm pochopitelně nemůže chybět zakladatel náboženského taoismu Čang Tao-lin, například hlavním božstvem v chrámu Městského boha v Šanghaji je slavný generál z doby Západních Chanů Chuo Kuang, v chrámu Dvou králů v Tu-ťiang-jenu nedaleko Čcheng-tu, hlavního města provincie S´-čchuan, zase mají sochy tří…