Las Fallas
Co je pro někoho nesnesitelné či nepochopitelné, je pro druhého člověka přirozené a jasné. Takové jsou slavnosti fallas ve Valencii. Petardy, hustý dým, spousta kouře a davy lidí na ulici ve dne i v noci. Ve španělských slavnostech se odráží nespoutané a bláznivé veselí dané prchavostí života, kterou jako by si Španělé neustále uvědomovali. Vyrobit, radovat se a spálit, tak by se jednoduše dal vyjádřit princip valencijských fallas, které jsou na seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO zapsány od roku 2016.
Je půl osmé ráno, poslední únorová neděle. V centru Valencie je na tuto dobu neobvykle živo. Už před hodinou se po staré části města rozeběhli dobrovolníci ze spolků casal fallero, aby sezvali všechny zájemce k zahájení neobvyklých slavností, které Valencie a okolní vesnice organizují již od roku 1784. Před Torres de Serranos, středověkými branami do města, čekají nedočkavě stovky lidí. Na ochozech věží se už shromáždili všichni zástupci města společně s falleras, vybranými královnami krásy, které budou vládnout nejen slavnostem, ale pomyslně i po dobu jednoho roku celému městu. Starostka Valencie té hlavní a nejkrásnější z nich předává symbolické klíče od města. Třítýdenní slavnosti, v jejichž závěru je město jako v jednom ohni, mohou začít.
Vyvrcholení, na které se všichni těší, nastane však až 19. března na svátek sv. Josefa. Ten je patronem truhlářů a odtud pochází slavná tradice pálení figurín. Původně ve středověku truhláři se začínajícím jarem čistili své dílny a pálili všechno staré a nepotřebné harampádí – kromě jiného také dřevěné tyče, na které si v zimě věšeli olejové svítilny. S počínajícím jarem se vracelo i světlo do jejich dílen a svítilen nebylo třeba. Nějakého truhláře napadlo, že by tuto dřevěnou tyč zvanou parot mohl ozdobit starými hadry, a tak se zrodila první ninot neboli „loutka“. Odtud byl už jen krůček ke vzniku prvních figurín ze dřeva a hadrů, které představovaly společenské vrstvy a osoby, jež chtěl lid zesměšnit. Klér, šlechta nebo politici. Falla, latinsky facula, znamená pochodeň a podle dobových pramenů vstoupil aragonský král Jakub I. Dobyvatel do města v průvodu, kde jezdci drželi pochodně. A protože na závěr celé slavnosti jsou téměř všechny figuríny a sousoší spáleny a hoří jako pochodně, říká se tomuto svátku fallas. Téměř – od roku 1934 totiž platí, že vždy jedna ninot z dětské kategorie a jedna z dospělé je omilostněna. Jsou přeneseny do muzea fallas, kde je dnes vystaveno na 800 figurín, které na základě lidového hlasování dostaly možnost dále existovat.
Na začátku se pálily piliny, dřevěný odpad a hadry. Pak to byly figuríny ze sádrokartonu a později ze speciálního plastu, protože vyrobit sousoší už bylo tak náročné, že to vyžadovalo zcela nový materiál. Jenže právě použití plastů, nových barev a technologií znamenalo, že se do ovzduší vypouštělo velké množství CO2, a tak se v roce 2019 poprvé objevily ekologické sochy z rýžové slámy a jako základní materiál se opět vrátilo dřevo.
Dnešní figuríny a sousoší jsou opravdu umělecká veledíla. Ve Valencii si většina spolků najímá na výrobu alegorických sousoší významné umělce a malíře. Peníze na svoji fallu získávají z darů, z loterie, z příspěvků členů a přibližně 25 % z doložené ceny jim proplatí radnice. Vybrané peníze jsou určeny nejen na výroby sousoší, ale i na občerstvení, které se v době svátků podává ve skromných podmínkách fallerského klubu, a to pouze jeho čle..
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělsko – památky UNESCO 2