Las Médulas

Nejbližším městem, odkud se do Las Médulas vyráží, je starobylá Ponferrada. Město s mohutným templářským hradem leží na severozápadě Španělska v autonomním společenství Kastilie a León. Las Médulas, původně jednolitý horský hřeben, se považují za největší zlatý důl Římské říše, který vznikl na území Pyrenejského poloostrova po jeho dobytí na Kartagincích v době 2. punské války. Zlato se zde těžilo nějakých 200–250 let způsobem nazývaným ruina montium, doslova „rozbití hory“. Takovému způsobu těžby nahrávaly i okolní poměry.
Když si Římané všimli hojného výskytu zlatého prášku ve zdejší půdě, vytvořili důmyslný systém přívodních a odvodních kanálů, propustí, přehrad a nádrží. Jeho celková délka dosahovala několika stovek kilometrů a zbytky kanálů jsou v krajině patrné dodnes.
Las Médulas se rozkládají v kotlině obklopené pohořími (Sierra Teleno a Montes Aquilanos), která jsou velmi bohatá na vodu. Římané ji svedli do přehrad a do skal v důlní oblasti vysekali mnohametrové, slepě zakončené chodby. Přehrady pak naráz otevřeli, mohutný příval vody natekl do chodeb a obrovským tlakem skály roztrhal. Bahno s vodou odteklo do předem připravených nádrží. Jednou z nich je třeba dnešní krásné rekreační jezero Carucedo. Do těchto nádrží byla voda s bahnem vedena dřevěnými koryty vystlanými větvemi lepkavého cistu nebo vlasatého vřesovce. Na nich se zachycoval zlatý prášek a hrudky. Později římští inženýři tuto k přírodě neurvalou, ale důmyslnou metodu získávání zlata zdokonalili a větvoví nahradili ovčími houněmi. Stačilo vyčkat, až voda s bahnem odteče, větve či houně oschnou a mohlo se jít sbírat zlato. Tento drastický způsob těžby zlata vedl ke zrodu nové, dnes tolik obdivované krajiny. Místo jednolitého horského masivu zde vznikl soubor k nebi čnících oranžových skalisek, labyrint jeskyní a tunelů, kde se časem začala usazovat vegetace přitahující nejrůznější zvěř od divokých králíků a divočáků až po mnoho druhů plazů a ptáků. Postupně tu zdomácněly divoké, uličnicky rozcuchané kaštany. Nenechte se však mýlit jejich mladickou rozčepýřeností. Některé z nich jsou více než stoleté. Mezi kaštany se tu a tam vyskytne i korkový dub, což je v těchto severně položených končinách poměrně vzácné. Zeleň listoví krásně ladí s oranžovou barvou křemičitanové horniny. Nejkrásnější jsou Las Médulas v pozdním odpoledni, nasvícené zapadajícím sluncem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2019

Shopping Cart