Pro většinu návštěvníků Kypru je Lárnaka vstupní branou na ostrov. Kdysi hlavní mezinárodní letiště v Nikósii se po roce 1974 ocitlo v nárazníkové zóně nikoho. A tak muselo být velmi rychle vybudováno letiště nové – volba padla na město na jižním pobřeží. Stejně tak se po ztrátě Famagusty rozvinul zdejší přístav. Jenže Lárnaka si zaslouží pozornost i sama o sobě.

Skupina ruských popů vstupuje do kostela, rozestavuje se před květinami ozdobeným zlatým baldachýnem a začíná zpívat. Zpoza ikonostasu vychází místní kněz a na stejně ozdobeném tácu přináší stříbrnou schránu s víkem vykládaným barevnými kameny. Klade ji pod baldachýn, uklání se, basy popů duní prostorem a ošátkované báryšni, jež popy doprovázejí, hledí dojatě, až se jim zdravíčko na tvářích začíná rozmazávat. V pauze mezi zpěvy vytahuje jeden z mladších popů zpod černého roucha velikosti XXL kompaktní fotoaparát a začne scénu zvěčňovat. Jsme v kostele sv. Lazara a v té schráně je jeho lebka. Prý.

Tenhle Lazar to neměl lehké v životě ani smrti. Když se v Betanii roznemohl, nebylo to nic běžného, ale rovnou nemoc k slávě Boží. A tak ho Ježíš čtyři dny po smrti vzkřísil, což vzbudilo vcelku pochopitelný rozruch a zvýšilo počet Ježíšových stoupenců. Velekněží se proto rozhodli, že je třeba zbavit se nejen Ježíše, ale i Lazara. V tomto okamžiku evangelista Jan postavu Lazara opouští a o jeho pozdějším životě se již nezmiňuje, ostatní evangelisté tento zázrak nepřipomínají vůbec. Další osudy Lazara a jeho sester Marty a Marie se pak šířily jinými legendami. Ortodoxní církev pracuje s tou, podle níž uprchl Lazar na Kypr, kde byl jmenován prvním biskupem lárnackým, resp. kítionským, jak se jmenoval antický předchůdce města, a to osobně apoštoly Pavlem a Barnabášem. Ba co víc, biskupské palium mu prý věnovala Panna Marie, když ho předtím vlastnoručně upletla. Všechny tyhle události se kyperské církvi moc hodily, protože později z nich dovozovala svou jedinečnost, která také vedla k tomu, že byla v 5. stol. vyhlášena jednou z autokefálních (administrativně nezávislých) ortodoxních církví.

Lazar žil na Kypru 30 let a pak zemřel, tentokrát už definitivně. Byl pohřben pod kostelem, který nesl jeho jméno, a tam byl také jeho sarkofág roku 890 objeven – poznat se dal snadno, nesl nápis „Lazar, přítel Kristův“. Tehdejší byzantský císař Leon VI. nechal ostatky odvézt o osm let později do Konstantinopole, ale Lárnace se odvděčil tím, že nad hrobem dal vybudovat nový, krásný a velký kostel, ten, který existuje dodnes. Má opravené kopule, jež s…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kypr