V polabské krajině obklopující lázeňské městečko převládají úrodné lány a louky s ostrůvky borových a listnatých lesíků, mezi nimiž se zrcadlí hladiny rybníků. Polní cesty a strouhy lemují keře a staletá stromořadí dubů skrývají pod korunami umělý vodní tok, jehož se už dávno zmocnila okolní příroda a vzala ho za svůj.

Opatovický kanál již půl tisíciletí dokládá um a technickou zdatnost svých tvůrců. Velkolepé dílo projektoval významný český fišmistr Kunát Dobřenský pro podnikavého feudála Viléma z Pernštejna a Helfenštejna, majitele pardubického panství. Do stavby se pustil v roce 1498, když Vilém získal od krále Vladislava Jagellonského právo vést vodu k novým rybníkům. Rozsáhlou rybniční soustavu, tehdy nejvýznamnější v Čechách, začali v 15. století v bažinaté krajině mezi Opatovicemi, Bohdančem a Semínem budovat mniši opatovického kláštera.

V době největšího rozmachu rybnikářství bylo rybníků více než 230 s celkovou výměrou přes 5000 ha a více než polovinu z nich zásoboval vodou Opatovický kanál. Prochází Bohdanečskou bránou, opuštěným údolním úsekem, jímž kdysi Labe směřovalo od Hradce Králové na Přelouč, než si po zaplavení toku nánosy a po doznění tektonických poklesů v okolí Pardubic prorazilo svou dnešní trasu.

Plochý a nevýrazný terén stavitelům značně ztěžoval práci. Dokázali však využít i nejmenších nerovností, které krajina poskytovala. Na některých místech vytyčili koryto v jednostranném zářezu ve svahu téměř ve vrstevnici, v několika úsecích jeden břeh uměle vytvořili nasypáním, přičemž používali hlavně jíly a slíny, aby zamezili průsakům. Hráze zpevňovali hatěmi a vysazovanými stromy. Technicky náročné mimoúrovňové křížení Opatovického kanálu s níže položenými vod…