V krásné krajině pod Orlickými horami leží město s mnoha historickými památkami, jehož existence však oficiálně začíná až roku 1950. Tehdy se spojilo několik sousedních obcí soustředěných kolem městečka Kyšperk, a dohromady vytvořily nové město, které si zvolilo pěkné jméno Letohrad.

Pěkné je i samotné město, které na první pohled vzorně pečuje o kulturní dědictví získané po předcích a staré tradice obohacuje novými akcemi. Ve městě jsou hned dvě muzea. Městské muzeum vystavuje kromě jiného i originální Napoleonovy saně, na kterých ujížděl od hořící Moskvy v roce 1812, Muzeum řemesel je největší svého druhu u nás.

Letohrad vlastní i rozlehlý barokní zámek, obklopený dobře udržovaným přírodně krajinářským parkem. Pod korunami vzácných, letitých stromů stojí empírový pavilon, kašna a umělá jeskyně s vyhlídkou na řeku. To vše zde nechal u příležitosti parkové úpravy postavit jeden z významných zámeckých pánů, hrabě Marcolini Ferreti, který vlastnil i slavnou míšeňskou porcelánku.

Ke každoročním městským aktivitám patří Mezinárodní hudební festival a slavnosti zvané Kaskády výtvarného umění. Mezi obyvateli města a širokého okolí patří k nejpopulárnějším dnes už proslulá květnová Kopečková pouť, na níž se předvádějí i tradiční lidová řemesla.

Od roku 2000 na sebe strhává stále větší pozornost soukromé Muzeum řemesel, umístěné v památkově chráněné barokní sýpce. Muzeum je pozoruhodné především svým rozsahem a množstvím shromážděných předmětů. Ve třech podlažích je k vidění na 2400 exponátů, které v ucelených expozicích vypovídají o životě a práci lidí z oblasti Orlických hor, a to zejména v období let 1850 až 1930. Jsou tady však i nástroje a nářadí z let pozdějších. Nejeden návštěvník si při pohledu na mohutnou odstředivku na smetanu, koňské postroje či kafemlejnek vzpomene na své předky, v jejichž chalupě podobné předměty vídal. Na tomto svérázném muzeu je sympatické i to, že většina exponátů je funkčních a návštěvníci je mohou vidět v akci. Rozmanitost exponátů je tak velká, že každý si zde musí najít obor, který ho zvlášť zajímá – výroba sirek nebo prýmků či snad zhotovování paruk? Mletí mouky, ševcování, krejčovská dílna. Vlásenkáři a sedláři. Hospodští a řezníci. Celkem na čtyřicet dílen a živností oživuje mezi mohutnými trámy bývalé sýpky historii skoro už zapomenutou.

Návštěvníka zaujme nejen přehlídka dětských kočárků a hostinských korbelů, ale dojme ho například i smuteční stuha s nápisem DRAHÉ MÁMĚ TÁTA. Často právě tyto drobné, nenápadné předměty vypovídají o životě našich předků nejvíce.

Majitel a hlavní tvůrce a sběratel v jedné osobě – Pavel Tacl o svém nápadu vytvořit toto muzeum říká: „Záměr vytvořit expozici starých tradičních řemesel vznikl na podzim roku 1996, když jsem poprvé vstoupil do prázdných pater sýpky. Staleté mohutné trámoví a fošnové podlahy v podvečerním šeru nabízely veliké plochy k využití. Myslím, že prostor sám si řekl, o čem by chtěl v dalších letech vyprávět.“