Liber Viaticus Jana ze Středy
Bezprostřední vliv Karla IV. na soudobé dění na poli architektury a výtvarného umění byl tak silný, že jeho jméno slýcháme ve spojitosti s většinou tehdejších uměleckých aktivit. A přece existuje jedna oblast, kde stěžejní roli nehrál sám panovník, a dokonce ani Praha: obor knižní malby.
Zřejmě bylo dáno intimnější povahou knihy jako takové, že byla určena spíše duchovnímu prostředí než potřebám prakticky zaměřeného vladaře, a i když víme o Karlově zájmu o literaturu a dokonce o jeho autorství vlastního životopisu Vita Caroli, daleko významnější roli v oblasti knižní tvorby sehrálo několik osobností z jeho blízkosti – především litomyšlský a později olomoucký biskup Jan ze Středy. Právě on se zasloužil o to, že Morava se na dvě desetiletí stala domovem významné iluminátorské školy, jedné z nejvýznamnějších ve své době.
Pocházel z prosté, zřejmě německé rodiny z Vysokého Mýta a přálo mu štěstí v podobě solidního vzdělání (dokonce snad v Itálii) a posléze v závratné kariéře – od role faráře v městečku Środa Śląska nedaleko Vratislavi přes místo písaře v kanceláři Jana Lucemburského až do postavení protonotáře a kancléře po boku Karla IV., s nímž absolvoval i většinu jeho zahraničních cest a diplomatických jednání. Přitom, jak bývalo zvykem, i nadále zastával své duchovní funkce, v nichž dosáhl dokonce postavení biskupa: nejdříve, od roku 1353, vedl litomyšlskou diecézi a pak, od roku 1364…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Česko – Doba Karla IV.