3 – 2016 – Česko – Doba Karla IV.

Za vlády prvních lucemburských panovníků, Jana Lucemburského a Karla IV., prošlo České království obdobím rozmachu. Získalo nový územní rozsah zastřešený státoprávním pojmem Koruna království českého, který si v hrubých rysech udrželo po několik následujících století. Z pohledu lucemburských hrabat bylo České království významnou akvizicí s velkým potenciálem. Lucemburský rod usiloval o konsolidaci rozmanitých území a lén pod svou svrchovaností a již delší dobu bylo zjevné, že politicko-geografická situace hrabství neumožňuje významnější expanzi. Široká územní základna a odpovídající fiskální příjem přitom byly nezbytné i pro udržení říšského trůnu, který získal roku 1308 Janův otec, Jindřich VII…

„Žádného ja království za věku našeho ve všie Evropě tak mnohými a krásnými, tak ozdobenými chrámy obdarovaného býti jako České mním. Chrámové do nebe zvedení dlúhostí i širokostí divnú velmě sklepy kryty bychu kamennými…“

V jednom z článků tohoto čísla věnujeme hodně místa sochařské výzdobě svatovítského chrámu. Kromě ní ale musíme připomenout ještě jedno významné dílo Karlovy doby: bronzové sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu…

Patrně není v České republice žádný další hrad, snad mimo ten Pražský, který by byl tak znám, tolik opředen různými legendami a tolikrát zachycen v umění. Stačí připomenout Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického a její mladší muzikálovou verzi. V podvědomí se vybaví legenda o zákazu vstupu žen do hradu. Tyto legendy jsou většinou jen literární licence, přesto ale můžeme souhlasit s tím, že Karlštejn nebyl úplně běžným místem pro pobyt královského, ani později císařského dvora. I zde se ale odehrávaly panovnické audience a přijímala se tu cizí poselstva, ale místo se svým určením ostatním královským hradům vymykalo. Sloužilo totiž primárně jako klenotnice královského pokladu svatých ostatků a dalších relikvií…

Univerzita neboli vysoké učení představovalo ve středověku zvláštní akademický svět, kde bylo možné nejen získat vzdělání, ale také vést relativně svobodné vědecké diskuse. Bylo to rovněž místo, které ovlivňovalo široké prostředí kolem sebe – město, region i zemi…

V povědomí nejširší veřejnosti představuje hrad jednu z ikon středověku. Hrady se objevují v západní Evropě zhruba od 10. století, v českém prostředí o dvě století později a jejich největší rozvoj potom přichází ve 13. a 14. století. Od počátku byl hrad víceúčelovým komplexem: byl opěrným bodem z hlediska vojenského i správního, ale současně také zástupným symbolem svého zakladatele anebo majitele…

Soužití krále Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou nebylo šťastné. Vládychtivá Eliška měla ze začátku na Jana velký vliv. Znala domácí poměry, měla kontakty, byla starší než on. Časem Jan poznal, že je nebezpečná, bál se toho, že jejich společného syna Václava nechá prohlásit králem a jeho sesadí. Proto ho do její blízkosti nepustil, aby měl jistotu, že se nestane panovníkem místo něj.“
Prof. Kateřina Charvátová, Univerzita Karlova

Období vlády Lucemburků u nás je zároveň obdobím krize vrcholného středověku, jež v českých podmínkách vyústila až do husitské revoluce, která vypukla roku 1419. Na počátku tohoto období stojí zjitřený zájem společnosti o duchovní život, a to nejen o církevní provoz, jemuž by laici pouze přihlíželi, ale o skutečné „obcování svatých“, kterého by se sami aktivně účastnili…

Nové Město pražské je jedním z nejlepších příkladů ambiciózních politických záměrů Karla IV. a zároveň ukázkou jeho osobního vztahu k Praze…

Via Carolina – s tímto názvem se můžeme setkat na dálnici D5, vedoucí z Prahy na Plzeň a Rozvadov, a odtud jako dálnice A6 po německém území dále do Norimberka. Jde o název moderní, odrážející integrační tendence dnešní Evropy; ani starší označení trasy Praha–Norimberk jako Norimberská cesta není však ani zdaleka středověké, ale je pomocným konstruktem novodobé historiografie…

Málokdo ví, že se v naší zemi nalézá skvělá galerie středověkých sochařských portrétů, jedna z nejvýznamnějších, ne-li největších na světě…

„Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo – toť první víno, které v Čechách zrálo – aj tedy vzhůru, pijme již!“ Fiktivní rozhovor Karla IV. s Buškem z Velhartic zveršoval Jan Neruda coby Romanci o Karlu IV. Snadno by se podle ní mohlo zdát, že Otec vlasti byl také otcem českého vinařství. I když tomu tak není, zapsal se král Karel do historie pěstování vinné révy u nás nesmazatelným písmem…

Bezprostřední vliv Karla IV. na soudobé dění na poli architektury a výtvarného umění byl tak silný, že jeho jméno slýcháme ve spojitosti s většinou tehdejších uměleckých aktivit. A přece existuje jedna oblast, kde stěžejní roli nehrál sám panovník, a dokonce ani Praha: obor knižní malby…