Křivoklát

Na prohlídku Křivoklátu přicházejí návštěvníci kolem silných hradeb, nad nimiž se vypíná stejně nedobytně vyhlížející mohutná válcová věž. Za zdmi jednoho z nejvýznamnějších a nejstarších českých královských hradů trávil Václav na příkaz svého otce Jana Lucemburského zhruba čtyři roky, než ho sedmiletého nechal odvézt v roce 1323 na vychování do Francie.
V té době se už horní hrad blížil své dnešní podobě. Předchůdcem mu mohl být lovecký hrádek, postavený přemyslovskými knížaty a zmiňovaný již v Kosmově kronice. Jeho jméno vystihuje původní ráz krajiny, strmé skalnaté svahy porostlé zakřivenou klečí nazývanou kláty. Díky posledním Přemyslovcům už Křivoklát od druhé poloviny 13. stol. sloužil jako reprezentační sídlo českých králů, ať již to bylo po rozsáhlé kamenné přestavbě zmíněného dřevěného hrádku, archeologicky nedoloženého, nebo stavbou na zelené louce, přesněji skalním ostrohu nad meandrem Rakovnického potoka, na místě, jež samo o sobě mu bylo nejlepší obranou. Za Přemysla Otakara I. vznikla obvodová hradba v čele s vestavěnou věží, jež je dodnes s výškou přes 40 m nepřehlédnutelnou dominantou hradu. Král železný a zlatý Přemysl Otakar II. do stavby investoval příjmy z kutnohorských stříbrných dolů. V jižním z trojice křídel, obklopujících těsné trojúhelníkovité nádvoří, dal zbudovat hradní kapli, na niž navazoval rozlehlý sál v západním křídle.
Výstavný Křivoklát se třemi věžemi a množstvím dalších staveb fungoval jako opora královské moci. Za Přemyslovců bývalo na Křivoklátě živo, zvlášť si zde ve společnosti žen a pěvců užíval marnotratný Václav I. Význam hradu klesl po nešťastné bitvě na Moravském poli, kde Přemysl Otakar II. padl. Jeho syn Václav II. o Křivoklát neprojevoval zájem a hradu se rok po vymření rodu Přemyslovců zmocnil Vilém Zajíc z Valdeka. Koruně se vrátil po jeho smrti v roce 1319…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2016

Shopping Cart