Liber Viaticus Jana ze Středy

Zřejmě bylo dáno intimnější povahou knihy jako takové, že byla určena spíše duchovnímu prostředí než potřebám prakticky zaměřeného vladaře, a i když víme o Karlově zájmu o literaturu a dokonce o jeho autorství vlastního životopisu Vita Caroli, daleko významnější roli v oblasti knižní tvorby sehrálo několik osobností z jeho blízkosti – především litomyšlský a později olomoucký biskup Jan ze Středy. Právě on se zasloužil o to, že Morava se na dvě desetiletí stala domovem významné iluminátorské školy, jedné z nejvýznamnějších ve své době.
Pocházel z prosté, zřejmě německé rodiny z Vysokého Mýta a přálo mu štěstí v podobě solidního vzdělání (dokonce snad v Itálii) a posléze v závratné kariéře – od role faráře v městečku Środa Śląska nedaleko Vratislavi přes místo písaře v kanceláři Jana Lucemburského až do postavení protonotáře a kancléře po boku Karla IV., s nímž absolvoval i většinu jeho zahraničních cest a diplomatických jednání. Přitom, jak bývalo zvykem, i nadále zastával své duchovní funkce, v nichž dosáhl dokonce postavení biskupa: nejdříve, od roku 1353, vedl litomyšlskou diecézi a pak, od roku 1364, významnou diecézi v Olomouci.
V letech 1354–1355 provázel krále na jeho císařské korunovační cestě do Říma, kdy poznal města jako Padovu, Sienu nebo Pisu a seznámil se s kulturou klíčícího humanismu (tehdy navázal i přátelství s Petrarcou). Po návratu dal podnět ke vzniku výkonného skriptoria, resp. několika dílen při svém úřadu a pak v biskupských sídlech v Kroměříži, Modřicích u Brna a na hradě Mírově. Z jejich produkce, zaměřené na tvorbu nádherně vypravených, v podstatě luxusních knih spíše bibliofilské povahy než svazků určených k běžnému užívání, známe sedm děl, mezi nimiž vyniká zejména biskupův cestovní brevíř, slavný Liber viaticus, chovaný dnes v knihovně Národního muzea…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2016

Shopping Cart