Karlštejn svaté místo království

Podle historické tradice založil Karlštejn Karel IV. roku 1348. Hrad byl součástí Karlova velkého zakladatelského díla, které v tomto roce uskutečnil a jež zahrnovalo vydání série potvrzení starších privilegií českých králů, založení pražského vysokého učení, Nového Města pražského a dalších institucí. Stavba hradu ale byla patrně zahájena již o něco dříve, protože Karlův kronikář Beneš Krabice z Weitmile uvádí, že v dubnu 1348 nechal Karel IV. pod právě budovaným hradem Karlštejnem vysadit ušlechtilé odrůdy vinné révy přivezené z Rakous. Výstavba hradu trvala asi deset let. Dalších zhruba deset let pak trvaly vnitřní úpravy a výzdoba hradu. Jeho původní gotická vnější podoba se ale časem značně vytratila, zejména kvůli přestavbě vedené architektem Josefem Mockerem na sklonku 19. stol. Karlštejn byl od počátku budován jako královský hrad mimořádného významu. Původní zakladatelský záměr byl postupně rozšiřován a význam hradu dále rostl. Hrad byl také zařazen do seznamu královských hradů, které podle Karlova neprosazeného zemského zákoníku neměly být nikdy prodány ani zastaveny. Původním Karlovým cílem snad bylo shromáždit zde ostatky svatých, a vytvořit tak nový poklad českého krále. Zde uchovávané relikvie měly přispívat ke spáse panovníka a jeho rodu. Zejména ve zjitřené době 14. a počátku 15. stol. se zdálo, že se blíží příchod Antikrista, že v brzké době nastane poslední soud, a proto je třeba učinit co nejvíce pro spásu duše své a svých bližních. Situace se poněkud proměnila roku 1350, kdy se Karlovi IV. podařilo získat od dědiců předchozího římského krále a císaře Ludvíka IV. Bavora říšský poklad, obsahující vedle korunovačních klenotů řadu předmětů spojených se životem Panny Marie a zejména se životem a smrtí Ježíše Krista. Z těchto relikvií byly nejvíce ceněny částečky kříže, na kterém měl být Ježíš ukřižován, hřeby, trny z koruny a houba, ve které měl být Ježíši podán ocet. Karel snad i v této souvislosti koncipoval nově budovaný hrad do mysteriózní podoby tří celků – tří úrovní (prostoru určeného pro běžný provoz hradu a audinece, prostoru určeného pro bohoslužby a kapitulu a posvátného prostoru kaple sv. Kříže). Někdy se v této souvislosti dokonce mluví o hradu svatého grálu, v duchu tradice rytířských středověkých románů. I když je to spíše jen legenda, nelze nevidět Karlovo intenzivní úsilí o vybavení takového „svatého“ hradu všemi náležitostmi. Už roku 1357 zřídil na Karlštejně kapitulu – sbor duchovních, kteří zde měli zajišťovat liturgický provoz. I poté, co byl na Karlštejn převezen říšský poklad, vnímal Karel tento hrad především jako místo, kde jsou střeženy relikvie a svatý poklad českého panovníka. Dosvědčují to i právní akty, kterými se pokoušel vyrovnat vážnost své, tj. české části pokladu s vážností říšské části a získat pro ni stejná odpustková privilegia. V české části pokladu šlo zejména o ostatkový kříž (zvaný dnes korunovační), který je v současnosti součástí svatovítského pokladu, ale původně vznikl pro soubor relikvií na Karlštejně, které do něj byly skutečně uloženy…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2016

Shopping Cart