Lichtenštejnská věda
Špičková výzkumná pracoviště a spousty patentů, moderní výrobní závody chrlící výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Žádné dotace, ale daňové úlevy na výzkum a vývoj, nízké daně ze zisku a mezd a volný export. Úzké propojení středních škol a odborných učilišť se zaměstnavateli. To jsou recepty „alpského Silicon Valley“ na úspěch vědy a průmyslu.
Silnou stránkou Lichtenštejnska se v 50. letech minulého století stala vzdělaná pracovní síla. Knížecí vláda si totiž uvědomovala, že kvalitní vzdělání bude jedním z faktorů, který ovlivní úspěch nebo neúspěch lichtenštejnských firem a jejich pracovníků. Propracovaný systém vzdělání se zasloužil o to, že zdejší školství je již řadu let hodnoceno jako nejlepší v Evropě.
Začalo to pečlivě promyšlenými a s odborníky, zemským sněmem, vládou a obcemi prodiskutovanými školními osnovami. Náročný je i výběr pedagogů. Učit zde mohou jen ti, kteří pro to opravdu mají předpoklady a z nich jen ti nejlepší. Stát se jim za náročnou práci a odbornou kvalifikaci odměňuje nevyššími platy v celé zemi – přes 9200 švýcarských franků měsíčně, což je o dost více, než je průměrný plat zdejších bankéřů.
Lichtenštejnští občané mohou studovat na gymnáziu ve Vaduzu, odborných školách a učilištích nebo na University Liechtenstein, která letos slaví své 55. výročí. Obory, které se zde nevyučují, pak studují na státní náklady v zahraničí, a to včetně těch nejlepších univerzit na světě. Přísun kvalifikované pracovní síly pro lichtenštejnský průmysl a sektor služeb je tak zajištěn. Nesmyslné obory nebo „laciné“ diplomy zde neexistují.
Úspěch lichtenštejnských firem je přímo závislý na výrobě těch nejlepších produktů a služeb. Proto je pro ně nesmírně důležitý aplikovaný výzkum a vývoj. Firmy jako je Hilti, ThyssenKrupp Presta, Ivoclar Vivadent, Swarovski nebo Oerlikon Balzers jsou velké a mezinárodně známé. Je tu ale celá řada menších vysoce specializovaných firem.
Jednou z nich je např. společnost Neutrik, která vyrábí vysoce kvalitní a inovativní spojovací materiály a konektory pro audio a video zařízení, mikrofony a sluchátka, optické kabelové systémy a mnoho dalších. Pro výzkum a vývoj potřebuje i tato firma schopné odborníky. Pokud bychom se chtěli poptat na její reference, mohli bychom začít u Kongresu Spojených států a pokračovat dlouhou řadou těch nejlepších světových hudebníků, kromě stovek průmyslových a obchodních firem.
Navštívíte-li Lichtenštejnskou pokladnici, jednu z expozic Národního muzea ve Vaduzu, najdete v ní jednu zvláštní vitrínu, kterou byste zde určitě nečekali. Za jejími skly se nachází vzorky měsíční horniny, které na zem přivezly výpravy amerických kosmických lodí Apollo 11 a Apollo 17. Vedle nich je položena malá lichtenštejnská vlajka, s níž Neil Armstrong a Michael Collins přistáli 20. července 1969 na Měsíci a přivezli ji zpět na zem.
Zní to možná neuvěřitelně, ale bez Lichtenštejnska by Američané přistáli na Měsíci asi o nějaký čas později. V malém městečku Balzers na jihu země naštěstí existovala firma, která jako jediná na světě vyráběla to, co Američané potřebovali, ale sami vyrobit neuměli. Balzer AG (dnes Oerlikon Systems) vyráběla tenké potahy, které zvyšovaly pevnost materiálů nebo bránily proniknutí slunečního záření třeba u brýlí – nebo u skafandrů kosmonautů. Vlaječku a kousky měsíční horniny daroval lidu Lichtenštejnska americký prezident Richard Nixon jako poděkování za pomoc programu Apollo, za zdánlivě nepatrný, ale přesto obrovský příspěvek knížectví k dobytí Měsíce…
Další články z vydání o Lichtenštejnsku naleznete zde