Pokud nemáte moc času a chcete získat alespoň rámcovou představu o lichtenštejnském vnitrozemí, pak se vám nabízí v podstatě jediná možnost, a tou je cesta do horského střediska Malbun (1600 m n. m.). Z Vaduzu k němu vede asfaltka překonávající převýšení téměř 1200 m, což je adekvátní tomu, jako kdyby u nás existovalo silniční spojení centra Trutnova s vrcholem Sněžky. Lichtenštejnská silnice však musí tento výškový rozdíl zdolat na zhruba poloviční vzdálenosti, na pouhých 12 kilometrech.
Cesta do Malbunu patří k těm, které je možné vícekrát zopakovat, aniž byste se přitom nudili. A je vcelku jedno, zda pojedete autem, autobusem anebo na kole, i když při individuální dopravě jistě nejednou rádi využijete možnost kdekoli zastavit. Sotva silnice opustí Vaduz, začne stoupat napříč prudkým svahem, aby se do něj po chvíli zaklesla v četných serpentinách. S tím, jak nabírá výšku, se otevírají stále poutavější výhledy do údolí Rýna – zpočátku hlavně na Triesen, tisknoucí se ke svahům pokrytým vinicemi, později už je vidět daleko za jižní lichtenštejnskou hranici, až tam, kde se údolí stáčí a ukrývá za kulisy švýcarských horských hřebenů.
Poznávacím znamením Triesenbergu je kamenná věž kostela sv. Josefa s nápadnou cibulovitou bání, při cestě vzhůru se však obec nejprve ohlašuje fotbalovým stadionem, situovaným na samé hraně výrazného terénního stupně. Ze silnice se zdá, že překopnutí ochranného pletiva nutně znamená pád míče až kamsi do Rýna, ve skutečnosti to ale nebude zdaleka tak horké. Domy Triesenbergu jsou malebně rozesety v jasné zeleni travnatých svahů, převážně v nadmořských výškách mezi devíti sty a tisícem metrů. Celá tato lokalita se těší z úchvatných panoramat, stejně jako z toho, že má z celého knížectví nejvíce slunečního svitu. Komunita Walserů, která se zde někdy počátkem 14. stol. usadila a jejíž historii i kulturní specifika připomíná malé muzeum (viz samostatný článek), si nepochybně uměla vybrat.
Triesenberg je dodnes centrem lichtenštejnské walserské komunity, má však i důležitou pozici v administrativě coby centrum stejnojmenné samosprávní oblasti. Ta je s celkovou rozlohou 30 km2 největší ze všech jedenácti oblastí, z nichž se knížectví skládá. Patří k ní ještě dalších devět obcí včetně Malbunu, jenž se odlišuje tím, že leží v exklávě Turna a Sareis, kterou od mateřského území odděluje zhruba dva kilometry široký pruh země náležející Vaduzu.
Nad Triesenbergem se silnice dál potýká se strmými svahy, tady už ale častěji ve společnosti lesa. Nakonec si vypomůže tunelem, který v sedmisetmetrové délce prochází pod vrcholem hřebenu, oddělujícího údolí Rýna od souběžného údolí Saminatal. Tunel ústí na jeho dně u malé obce Steg, v již poněkud jiném horském světě, na první po…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lichtenštejnsko