Pakliže název Indočína má vyjadřovat především fakt, že se v této části světa střetly vlivy indické a čínské civilizace, dá se říci, že Laos a Kambodža shodně zastupují spíše dědictví indické kulturní sféry. Obě země se hlásí k théravádovému buddhismu a slaví Nový rok podle buddhistického kalendáře. Jejich život také určují podobné přírodní podmínky. Není divu, že mentalita zdejších lidí i jejich kulturní zvyky mají řadu společných rysů. Rozdílů je však také dost.
Život v Laosu a Kambodži je pro většinu domorodců úzce spojen s vodou, především s Mekongem a jeho přítoky. Téměř všechna větší města vznikla u vody: v Laosu Luang Phrabang, Vientiane, Savannakhet, Pakse, v Kambodži Kratie, Kompong Cham, Phnom Penh. Ostatně i angkorská říše měla svá sídla v sousedství zmíněného jezera a její život byl úzce provázán s vodou i její distribucí. Voda je živitelkou přímou (lov ryb) i nepřímou (zavlažování rýžovišť), představuje ale také důležitou dopravní tepnu, kdysi vlastně jedinou: ještě v době Francouzské Indočíny se například do Laosu dalo dostat nejsnáze právě po Mekongu, od mořského pobřeží to ale trvalo pár týdnů. Příznačné je, že i Khmerové, kteří na rozdíl od Laosanů mají přístup k moři, tíhli vždy více k vnitrozemským vodám.
I když se osídlení v obou zemích soustředí poblíž hlavních toků, ani v nejhustěji osídlených oblastech zatím nehrozí přelidnění. Vždyť jedinou aglomerací s více než milionem obyvatel je pouze Phnom Penh. Na území Laosu, zhruba třikrát větším než Česká republika, žije pouhých sedm milionů lidí, v Kambodži, jež je více než dvakrát větší, něco přes 15 milionů.
Subtropické klima vytváří zdejší převážně venkovské populaci poměrně štědré podmínky pro zemědělství. Velká část obyvatel obou zemí žije doposud na bázi soběstačného rodinného hospodaření a často ani nemá výraznější snahu z tohoto poměrně bezpečného modelu vykročit. Příroda, zelená po celý rok, do určité míry dává stravu sama od sebe. Jistě i to přispělo zejména v případě Laosanů k velmi bezstarostnému přístupu k životu. V zemi s podobnými podmínkami jako Laos, kde je pro všechny místa dost, není ani nutné se předřít – snad proto Laosané prosluli svým poklidným, až zpomaleným chováním, které mnozí pozorovatelé považují za lenost, i když jiní v něm zároveň spatřují určitou moudrou eleganci, odmítající se přizpůsobit spěchajícímu modernímu světu. Ne náhodou se právě v Laosu tak ujal pétanque, hra, která se svým pohodovým tempem musela zdejším lidem náramně trefit do gusta.
Zatímco Kambodžu tvoří z velké části nížiny, a pro její krajinu jsou nejtypičtější rozsáhlé roviny poseté rýžovišti a občasnými cukrovými palmami (botanicky lontar vějířovitý), laoské území je naopak téměř beze zbytku hornaté a nejvyšší hora Phu Bia ční se svými 2819 m zhruba o 1000 m výše než nejvyšší kambodžský vrchol Phnom Aural. Díky hornatému reliéfu zůstává Laos naštěstí z velké části dosud pokryt lesy, což se o Kambodži už dávno říci nedá.
Nadmořská výška ostatně souvisí s rozmístěním obyvatelstva. V horách většinou žijí národnostní menšiny, zatímco hlavní, většinová etnika se soustředí spíše v nížinách nebo alespoň v nižších polohách. V Laosu však mají Laové jen těsnou většinu – tvoří 55 % z celkové populace. Ve zbylých 45 % najdeme 48 uznaných menšinový…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Laos a Kambodža