Na malém návrší nad historickým jádrem Litomyšle, zvaným dříve též Olivetská hora podle jména premonstrátského kláštera, jenž tam býval až do založení zdejšího biskupství, stojí zámek. Na podsaditost jeho základní dispozice dávají rychle zapomenout široké, římsami členěné štíty, oboustranně otevřená arkáda ve druhém patře jižního průčelí a hlavně sgrafitová výzdoba pokrývající vnější stěny od paty až k nejvyššímu čučku. Na první pohled není těžké pochopit, že stojíme před výjimečnou stavbou.

Navíc není na návrší sama. Obklopují ji další – bývalý zámecký pivovar, který je dnes znám především jako rodiště Bedřicha Smetany, konírna, kočárovna nebo jízdárna, v níž sídlí Muzeum antického sochařství a architektury. Celý komplex byl v roce 1999 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO jako výjimečný příklad renesanční šlechtické rezidence ve střední Evropě, jež se úspěšně vyrovnala i s pozdějšími úpravami a svou hlavní částí, tedy vlastním zámkem, ztělesňuje novou uměleckou kvalitu, na kterou byl povýšen původně italský typ stavby v českém prostředí.

Za svou dnešní podobu vděčí litomyšlský zámek především Vratislavovi z Pernštejna, jenže to se rázem ocitáme až ve druhé polovině 16. stol. Pojďme se ještě letmo podívat o kousek dál do historie, kam nás zavede předlouhá nit tradice Litomyšle jako významného kulturního centra na pomezí Čech a Moravy. Hradiště patřící Slavníkovcům stálo na zámeckém návrší už v 10. stol. Po jejich vyvraždění připadlo Přemyslovcům a na sklonku 11. stol. tu byla v sousedství tehdejšího hradu postavena románská bazilika Panny Marie, situovaná v prostoru dnešního prvního nádvoří a zámecké zahrady. Ke konci první poloviny 12. stol. zde olomoucký biskup Jindřich Zdík, sám premonstrát, založil premonstrátský klášter. Z hradu se stala klášterní budova, z baziliky klášterní kostel a pod klášterem se začala rozvíjet osada, která v roce 1259 obdržela od Přemysla Otakara II. městská práva. Tuto dobu dodnes připomíná městský znak, v němž je, i když v jiné barvě, premonstrátská lilie.

K velké změně došlo v roce 1344, kdy Karel IV. dosáhl toho, že papež Kliment VI. povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a zároveň založil nové biskupství v Litomyšli, místě „velmi znamenitém, hojně obydleném a oplývajícím dostatkem všech potřeb“. Oním dostatkem potřeb byl míněn hlavně premonstrátský klášter – byl totiž zrušen a jeho statky rozděleny mezi biskupa a kapitulu, jejímiž členy se litomyšlští premonstráti stali. Z klášterní budovy se stal biskupský palác, z klášterního kostela katedrála a pod návrším se dál rozvíjelo město, které tehdy mělo kolem 130 domů a těsně před husitskými válkami dostalo novou radnici, která s přívlastkem „stará“ stojí po mnoha přestavbách na skoro půl kilometru…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Česko – památky UNESCO