Třebíč

 

Třebíč se dostala na seznam světového dědictví v roce 2003 díky dvěma památkám, které reprezentují dva výrazné fenomény místní historie. Architektonicky výjimečná bazilika sv. Prokopa dává na vědomí, že v dějinách města měl po staletí vůdčí postavení benediktinský klášter, zatímco židovská čtvrť připomíná Třebíč jako jedno z nejvýznamnějších center židovské kultury na Moravě.

Klášter benediktinů stojí na samém počátku existence města. V zalesněném údolí řeky Jihlavy, při obchodní stezce spojující Jihlavu s Brnem, jej v roce 1101 založili bratři Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, moravská knížata z dynastie Přemyslovců. Podle Kosmovy kroniky tu nejprve nechali vystavět dřevěný kostelík zasvěcený sv. Benediktu a řádovým bratrům, které k němu povolali, pak věnovali rozlehlé polnosti, takže klášter rychle bohatnul a brzy se stal jedním z nejvýznamnějších středisek moravského náboženského i kulturního dění.

V letech 1220–1260 byl prosperující klášter rozšířen a opevněn hradbami, zpoza nichž začala vizuálně ovládat údolí nová dominanta – bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která nahradila původní chrám. Současně se také pod hradbami začalo rozrůstat město, písemně však poprvé doložené až roku 1277. Městská práva mu o půlstoletí později udělil markrabě moravský Karel, budoucí český král a římský císař. O významu, jaký měl tehdy klášter pro město, svědčí i to, že od té doby je ústředním prvkem městského znaku trojice mnišských kápí.

Prosperita kláštera trvala do období husitských válek, po nich ji v roce 1468 rázně utnulo vyplenění a vypálení Třebíče uherským vojskem Matyáše Korvína. Pobořená a provizorně opravená bazilika sice ještě dále sloužila svému účelu, jenomže klášter, připravený světskou šlechtou o většinu majetku, už spíše živořil a na konci první čtvrtiny 16. stol. zanikl. Budovy konventu pak byly přestavěny na honosné zámecké sídlo, jehož majitelé ponížili baziliku na hospodářské stavení. Ta ve svých zdech musela strpět pivovar, kuchyni, prádelnu a nakonec i konírnu. Důstojnost a sakrální funkci jí navrátili až v 18. stol. Valdštejnové, kterým připadlo třebíčské panství po třicetileté válce. Monumentální chrám nechali znovu vysvětit a za nového patrona mu vybrali sv. Prokopa.

Třebíčská bazilika byla budována po několik desetiletí, a to zrovna v období, kdy evropské stavitelství stále silněji ovlivňovala gotika. V Třebíči se její vliv začal projevovat po roce 1240, kdy zřejmě došlo ke změnám v původním projektu. Výsledkem je málokde vídané…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Česko – památky UNESCO